Jak jsem se marně snažil pomoci Zpravodaji CSTUGuJistě si čtenáři Zpravodaje všimli, že ani začátkem roku 2016 neobdrželi číslo datované do roku 2013. To se dá kvalifikovat jako dost pořádné zpoždění. Už delší dobu proto upozorňuji redakci Zpravodaje CSTUGu na důvody, proč má málo autorů a proč má vůči plánu vydávání takové propastné zpoždění. A navrhuji řešení: musejí se změnit, musejí se vrátit k časopisu, kde TeXisté -- autoři a čtenáři sdílejí své myšlenky z čisté radosti z TeXu, nikoli proto, že potřebují někde získat čárku za publikování. Byl jsem svědkem případu, kdy mi článek ve Zpravodaji vyšel tři roky poté, co jsem ho napsal (sic!), v době, kdy už jsem dávno zapomněl, že jsem někdy něco takového psal, a také v době, kdy technologie pokročily a napsal bych to úplně jinak. Navrhoval jsem jim proto:
Neakceptovali ani jeden návrh. Není jim tedy pomoci. Mrzí mě to. Když jsem pomáhal rozjíždět tento časopis na počátku 90. let společně s Jiřím Veselým a Karlem Horákem, měl jsem pocit, že to je časopis pro šíření radosti z TeXu a netušil jsem, k jakým to dojde koncům. Redakční rada Zpravodaje je dnes v podstatě totožná s výborem CSTUGu a zastává názor, že časopis si bude hrát na vědu a na recenzní řízení a bude jazykově sterilní. Můžete si všimnout, že na stránkách CSTUGu je uvedena i tzv. "vědecká rada" časopisu (cha!). Jediní, kdo jim ještě můžete naznačit, že takto ne, jste Vy, čtenáři, kteří si Zpravodaj platíte ve formě členských příspěvků. Ale ty redakční a vědecké rady asi stejně nevyměníte. Asi též kvůli tomu, že o činnost v CSTUGu je nulový zájem nových TeXistů a je to asi celé odsouzeno k zániku. Nabídnul jsem Zpravodaji na rozjezd jednak texty z OPmac-tricks, jednak překlad článku z TUGboatu o CTUstyle a dále jsem napsal dva další zcela nové články. Při jejich podávání jsem znovu upozorňoval redakci na body uvedené výše. Nedali si říci. Tož jsem se pustil do experimentu. Do druhého článku jsem vložil udičku ve tvaru neformálního pojmenování toho, co se připisuje na konec seznamu autorů, a pak jsem (jako každý rybář) měsíc trpělivě čekal, než přijde recenze. Předpokládal jsem, že to bude recenzovat T. Hála, který během svého životního vývoje se bohužel transformoval do přemrštěného jazykového puristy (viz jeho problém třeba se slovem dodefinovat), a ten se na udičku chytí. Ačkoli jsou recenzenti před autorem utajeni, podle rukopisu recenze bych předpokládal, že jsem se nemýlil. Rozhodně jsem na udičku chytil rybu a znovu rozproudil diskusi o smyslu časopisu Zpravodaj a o zásadách uvedených výše. Pro dokreslení, jiný recenzent téhož článku neměl problém a článek doporučil. Experiment jsem navíc doprovodil soukromým srovnáním chování redakce Zpravodaj a redakce TUGboat. Oba články jsem poté, co byly podány pro Zpravodaj, převedl do angličtiny a nabídl je v mírně modifikované podobě TUGboatu. Pro dokreslení časových souvislostí to vypadalo takto:
Dal jsem tedy českým čtenářům náskok zhruba měsíc v možnosti, že se dočkají článků ve Zpravodaji. Ale Zpravodaj není bohužel připraven na takovou rychlost, takže bylo skoro naivní se domnívat, že český čtenář dostane články do rukou dříve než čtenář TUGboatu. Upozornil jsem znovu redakci Zpravodaje na diametrálně odlišný přístup ve vztahu k autorům, že by si měli autory spíše hýčkat, než je odrazovat. Vždyť potenciální množina autorů Zpravodaje je daleko menší už kvůli tomu, že ne všichni na světě umí česky nebo slovensky. Také jsem je upozornil na to, že by si možná měli vzít příklad z TUGboatu i v dalších věcech. TUGboat má podtitul "The Communications of the TeX Users Group" a na svých stránkách se explicitně vyhrazuje proti formálnímu jazyku vědeckých článků: Basic style tips: first, please try to be concise, for the benefit of readers and yourself. Second, be precise but informal, as if you were giving an explanation to an interested friend. And third, avoid the pomposity and passive voice that is stereotypical of academic journals. Odpovědí ze strany šéfredaktora Zpravodaje byly bohužel jen úvahy, jak jsem asi přeložil neformální výrazy z mých českých článků do neformální angličtiny. To pochopitelně neumím, protože angličtinou vládnu mizerně. Takže tyto úvahy byly jen planým plácáním, které odváděly pozornost od hlavního problému: že Zpravodaj nefunguje a potřebuje změnu v politice jeho fungování. Ukazuje se, že napsat článek do TUGboatu je výrazně jednodušší a příjemnější. K čemu tedy potřebujeme Zpravodaj? Pro dokreslení naší mimoběžné komunikace uvádím některé záchytné myšlenky: Wagner 30. 12. 2015 Děkuji za článek. Ač to tak někdy nevypadá, Zpravodaj je recenzovaný časopis, takže očekávejte připomínky recenzentů (pokud připomínky budou). ... stoprocentní záruku na termín recenze nedá nikdo na světě, alespoň takové jsou mé zkušenosti. Elsevier zaručuje 3 týdny, ale u jednoho z mých článků to trvalo 8 měsíců. Begel House mi po půl roce článek vrátil s tím, že recenzi nikdo neudělá, takže článek neberou. V jiném časopise, kde také zaručují 3 týdny, to po mnoha urgencích trvalo 14 měsíců. U obou takto dlouho recenzovaných článků jsme dostali jenom několik formálních připomínek, které jsme opravili během 10 minut. Mohu tedy zaručit, že naše recenze jsou rychlejší než u Elsevier (ale jsou i případy, kdy to Elsevier a ACS stihnou za měsíc). Olšák 21. 1. 2016 dovoluji si Vám nabídnout další článeček do Zpravodaje, tentokrát o balíčku OPmac-bib. Souvisí to pochopitelně s tím, že z posledního setkání TeXistů v Brně vím, že nabídka článků nenaplňuje poptávku. Prosím o posouzení, zda je nabízený článeček pro Zpravodaj vhodný a o včasné informovaní o dalším postupu. Pokud byste článek přijali, chtěl bych také vědět, kdy bude publikován. Nestačí přitom oznámit číslo časopisu, ve kterém najdete pro článeček místo, ale je nutné stanovit konkrétní datum v kalendáři a držet se ho. Článeček zatím neprošel žádnými korekturami. Rozumné korektury jsem pochopitelně připraven zapracovat a zaslat Vám podklady pro zpracování článku v časopise, tj. např. zdrojový soubor k článku. To ale až po vyjádření, zda článeček akceptujete a po stanovení data vydání.Wagner 21. 1. 2016 ... musím napsat, že se mi vůbec nelíbí Vaše vyděračské metody (...dále dlouze rozepisuje své osobní zkušenosti s časopisy indexovanými v databázích Thompson a Scopus, jmenovitě Elsevier, Springer, American Chemical Society...) Nevidím tedy nejmenší důvod, proč by Zpravodaj měl poskytovat tak vysoce nadstandardní služby autorům, když je neposkytují ani ti světově nejvýznamnější nakladatelé.Olšák 22. 1. 2016 děkuji za informaci, že jste obdrželi mou nabídku článku. Jako obvykle 90 procent textu odpovědi pana Wagnera je od věci a navíc se zde míchají jabka s hruškami, Elsevier se Zpravodajem. Ale na to jsem si u odpovědí pana Wagnera už zvykl. Z odpovědi je zřejmé velké nepochopení, proč ty své články do Zpravodaje nabízím. Je to proto, že chci Zpravodaji pomoci, a také chci Vás, redakční radu, motivovat k dodržování stanovených termínů. Tím má šanci se ten časopis vzpamatovat. V žádném případě nenabízím článek proto, že se chci chlubit, že můj článek vyšel v prestižním časopise Zpravodaj. A vůbec to nechci dokladovat jako výzkumnou činnost u svého zaměstnavatele. Je mi *úplně jedno*, zda můj článek ve Zpravodaji výjde nebo ne. V tuto chvíli řešíme jen to, zda Vy přijmete mou nabízenou pomoc nebo ne. Jste schopni to pochopit? Vnímáte rozdíl mezi např. Elsevier a Zpravodajem? Připomínám, že se v roce 2016 připravuje k rozeslání číslo druhého zmíněného časopisu, které měli členové/předplatitelé dostat v roce 2013. Neměli byste se kvůli tomu chytit za hlavu a hledat jiný model pro ten časopis? Mohu ve svém předmětu, kde mám zapsány zájemce o TeX, některé studenty motivovat k tomu, aby jejich semestrální práce měla podobu článku pro Zpravodaj. Tam může být další zdroj článků. Ale nemůžete to ode mne vůbec předpokládat, budete-li si dál hrát na Elsevier. Wagner 5. 3. 2016 v příloze jsou obě recenze spojené do společného souboru. Olšák 5. 3. 2016 připojuji své reakce na recenze obou článků. Pokud mi napíšete, že takto to akceptujete a uvedete datum, kdy vyjde číslo, do kterého budou články zařazeny, obratem Vám pošlu zdrojové soubory těch článků, abyste si to mohli převést třeba i do LaTeXu. Pokud články dle mých reakcí neakceptujete, pak bude potřeba počítat s tím, že Vám ty články k vydání v časopise neposkytnu. ... Pěkně si hrajete na ty recenzenty. Jen autoři nejsou, protože takovou hru v případě tohoto časopisu asi právem považují za zcela ulítlou:). Wagner 5. 3. 2016 požádal jsem recenzenty o názor, co si o tom myslí. Jako dlouholetý šéfredaktor mohu zcela odpovědně sdělit, že autoři si rozhodně nemyslí, že je to hra na recenzenty. Recenze berou vážně a články upravují. I mé články, které jsou v právě distribuovaných Zpravodajích, prošly recenzemi. Buď jsem navržené úpravy udělal sám, nebo jsem souhlasil s tím, že je za mě provede ten, kdo měl na starosti přípravu Zpravodaje do tisku. Od roku 1996 jsem se setkal pouze se dvěma problémovými autory. První odmítl přijmout připomínky, zveřejnění článku zakázal a od té doby nic neposlal. Druhým problémovým autorem jste Vy. Nedostatek autorů tedy není způsoben recenzemi, protože ostatní autoři je berou vážně a posílají další články (tedy alespoň v minulosti to dělali). Někteří autoři (především studenti) si zapisují články ve Zpravodaji do své publikační činnosti, někteří autoři takové články hlásí jako jeden z výstupů grantů. Pochybuj, že by své články chtěli mít zrovna vedle příchlastků. Ono by se to mohlo universitám i grantovým agenturám dost nelíbit. A navíc, já osobně nepovažuji slova "zpravodaj" a "bulletin" za synonyma slova "bulvár". Wagner 15. 3. 2016 (citace anonymního recenzenta): Co ale nejsem ochoten připustit, je onen lejblík a příchlastek. Pokud autor buduje "čtivost" svých článků na pochybné terminologii, asi se bude muset spokojit s publikací na svém "bulvárním" webu. Neříká se mi to lehce, protože články tohoto typu by se do časopisu skutečně hodily a je taky pravda, že ten "lejblík" třeba koresponduje s TPP vydaném ve Zpravodaji, ale nemohu si pomoci, jako základ slova "příchlastek" mi vychází "chlast" a absolutně netuším, jak se takové slovo vůbec dostalo do kontextu s dodatkem nebo přídavkem. Kromě toho skutečně na mé několikeré dotazy u kolegů jsem nikdy nedostal odpověď, že by se s tímto slovem setkali, takže to rozhodně nepřispěje ani čtivosti ani srozumitelnosti textu. Pokud je to nějaká krajová zvláštnost v oblasti Dejvic, uznávám, že má právo na existenci, ale nemá právo na existenci v odborném celostátně (mezinárodně) vydávaném časopisu. Anonymní recenzent tedy "absolutně netuší", že "příchlastek" byla udička, kterou bych byl ochoten i stáhnout, pokud by Zpravodaj dal záruky, že se začne chovat normálně (podle bodů uvedených výše). Ale "lejblík" bych pochopitelně ponechal. Dále mě anonymní recenzent uráží, když píše o Olšákově "bulvárním" webu. Za této situace snad uznáte, že nemá smysl se Zpravodajem dále spolupracovat. |