TPP: Úvaha Korektorská

V tomto krátkém článku chci nastínit podrobněji peripetie při jednáních o korekturách odborného Korektora pracujícího pro nakladatelství KONVOJ v rámci vydání knihy TeX pro pragmatiky.

Předesílám, že nepatřím mezi ty, kteří při slově Korektor padnou na zadek a zastávají názor, že pokud je to člověk obdařený PhDr., případně dokonce starší dáma, je nutné mu vyhovět. Je to zejména tím, že jsem viděl česky psané knihy v oboru IT, u kterých jsem si okamžitě řekl: proboha, to určitě autor, který se v oblasti rutinně pohybuje, nemohl vypustit z úst! To mu nadiktoval nějaký Korektor, který problematice a způsobu vyjadřování v této oblasti rozumí jak koza petrželi, ale autor se bohužel podřídil. Takže autor poklepává například na myš, místo aby klikal myší, a text je kvůli tomu v podstatě znehodnocen. Podobné zásahy jazykových odborníků vidíme v překladech všech možných dobře známých anglických textů v oblasti IT, které typicky způsobí, že překlad je téměř zcela nesrozumitelný. Takže mám vypěstován reflex se takovým Korektorům pokud možno vyhnout velkým obloukem a nedopustit, aby se takovým znehodnocujícím způsobem podepsali na mých vlastních textech.

Dále předesílám, že mé níže provedené jazykové rozbory vůbec nepovažuji za absolutní pravdu. Jiní z Vás mohou mít názory jiné a své texty napíší podle svého. Ale podstatné je, že já nezasahuji do Vašich textů a Vy nezasahujete do mých.

Konečně předesílám, že nezpochybňuji užitečnost Korektorů. O každém korektorském zásahu svého textu se rád zamyslím a nakonec rozhodnu. A rozhoduji s vědomím (omlouvám se za nízký stupeň sebekritičnosti), že se umím vyjadřovat česky velmi dobře. Uvítám tedy korektury, u kterých vidím, že to pomůže srozumitelnosti textu, že to vylepší na první pokus méně povedené stylistické konstrukce atd. A velmi si vážím dobrovolných korektorů, kteří můj text přečetli se snahou mu porozumět a upozornili na místa, kde je něco obsahově v nepořádku nebo je to formulováno na hranici srozumitelnosti.

Sám jsem taky dělal (skoro) profesionálního korektora v několika časopisech či publikacích. Takže tu práci moc dobře znám. Nikdo mě neomámí nějakým PhDr.

Takže

Korektorka nasmlouvaná Konvojem postupovala podle jazykových stereotypů, se kterými se často nemohu ztotožnit. Například systematicky likvidovala slovo „Takže“ na začátku věty, tj. škrtala velké písmeno a dělala z toho souvětí s větou předešlou. Jenomže já jsem ve větě předešlé třeba vyložil něco hodně komplikovaného a chtěl bych, aby si čtenář v místě tečky odpočinul. A třeba si to přečetl několikrát znova, než to pochopí. Pak se pustí do další věty a slovo „Takže“ mu jasně říká, co je příčina a co následek. Že tedy to, co přelouskal ve větě předchozí, je příčina toho, co chci říci nyní. Korektorský zásah tedy akorát snižuje srozumitelnost a plynulost textu.

Nebo

Dále korektorka cpala stereotypně čárky před „nebo“, kdykoli z kontextu plynulo, že nemohou nastat oba případy současně. Oni ale ti jazykáři mají docela problém s „vylučovacím nebo“, protože často nechápou zákony logiky. Na „vylučovací nebo“ uvádějí skvělý příklad „Stůj, nebo střelím“. Ano, zde autor textu jasně dává najevo, že chce říci XOR. A tomu druhému protagonistovi tím XOR naznačuje, jak si zachránit kejhák: pistolník mimo jiné říká: je vyloučeno, abych vystřelil a ty jsi současně stál. Pokud tedy od pistolníka toto dostanete napsané a přečtete si tu čárku (v mluvené řeči ji bohužel nepoznáte), víte, co máte dělat. Na druhé straně, když řeknu, že něco je černé nebo bílé, je sice pravda, že se vylučuje obojí možnost současně, ale to není obsahem mého sdělení V angličtině bych v tomto případě použil OR a dávám tím najevo, že to například nemůže být červené. Český ekvivalent XOR (tedy „nebo s čárkou“) používám jen v nejnutnějších případech, protože mimo jiné ta čárka nabourává koncept souvětí, ve kterém jsou jednotlivé větné celky odlišeny bohužel stejným znakem, tedy čárkou. Snižuje to akorát srozumitelnost.

Lua kód

Korektorka přišla s nápadem, že slovo Lua ve spojení „Lua kód“ je sklonné a že tedy má být řečeno „Luovský kód“. Toto je zcela typická ukázka zásahu jazykářů do míst, kde by měli úplně mlčet! Žádný programátor mi nebude rozumět, když napíšu „Luovský kód“, protože tam ta tři písmena „Lua“ v textu vůbec neuvidí. Text se tím stává zcela nesrozumitelný. To bych už taky rovnou mohl psát „Měsíční kód“ a bylo by to stejně nesmyslné. T. Hála opakovaně trval na zničení slova „Lua“ po vzoru korektorky nebo na kostrbatém přepisu „kód v jazyce Lua“, který bych ovšem na jedné stránce musel použít třeba desetkrát.

Verbatim text

Podobným případem je výraz „verbatim text“. Tady už korektorka přišla na to, že napsat „verbatimovský text“ je zhovadilost, ale nabízela překlad „doslovný text“. Tož jsem to neakceptoval, protože každý TeXista tomu případu, kdy je TeX přinucen sázet všechny znaky tak, jak jsou, říká „verbatim text“. Přeložil-li bych to, stal bych se pro TeXisty méně srozumitelným a je to další standardní ukázka, kdy doslovný, resp. tupý, překlad bývá na závadu srozumitelnosti, což mě na mnohých překladech termínů v oblasti IT značně vadí. A zamítám námitku, že když angličan napíše „verbatim text“, nemůže mít na mysli nic jiného než „doslovný text“, protože „verbatim“ jiný význam nemá. Prostě my si můžeme dovolit, že máme jiný jazyk než anglický, a vhodně vloženým anglickým slovem vyjádřit v češtině něco navíc: v tomto kontextu, že to je speciální proces interpretace znaků v TeXu. S každým použitým výrazem se odráží životní zkušenost mluvčího, který výraz použil. A že zkušenost korektorky s výrazem „verbatim text“ je veškerá žádná, ji neopravňuje nám do toho kecat.

který, jenž

Korektorka pravidelně nahrazovala každý druhý výskyt slova „který“ slovem „jenž“. Zřejmě chtěla naznačit bohatší slovní zásobu. Ale netušila že to nabourá třeba strukturu souvětí, ze kterého trčí jistá symetrie. A já tu symetrii chci zdůraznit stejným slovem „který“, ne ji potlačit. Někdy opakování stejného slova v jednom souvětí může naznačit jistý autorský záměr, ale to se asi v kurzech češtiny neučili.

Není nutno

Na straně 128 před ukázkou ruštiny korektorka převedla „není nutno“ na „není nutné“ a druhý výskyt téhož konvertovala na něco jiného. Tady je vidět, jak striktně postupuje s klapkami na očích podle příruček a netuší, že autor si s jazykem hraje. Záměr autora v případě dvojího „není nutno“ byl zřejmý: nechť si čtenář společně s autorem zazpívá písničku „není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo“. Hrátky s jazykem byly asi nad možnostmi chápání korektorky. Osobně jsem přesvědčen, že kdyby korektorka dostala text třeba Čapka nebo Wericha a nevěděla o autorovi (to se asi nedá předpokládat, takže to berte jen hypoteticky), pak by takový text zmalovala svými systematickými korekturami úplně stejně a označila jej jako jazykově nevyhovující. Prostě Werich nemůže v Konvoji vyjít.

Mraky relací

Na straně 35 uvádím poněkud nevšedním způsobem obrovské množství relací jako „mraky relací“. T. Hála mě nutil použít všední pojem a „mraky“ nebyl schopen akceptovat. Převést důkladně celý text do jazykově sterilní podoby jsem ale rozhodně neměl v úmyslu.

Ukecané zdrojové texty

Podobný problém byl s „ukecanými zdrojovými texty“ zmíněnými na straně 46. Ještě nikdy jsem neslyšel, že by ukecaným zdrojovým textům řekl nějaký programátor jinak než ukecané zdrojové texty. Tož změna nebyla na místě.

Mastit kódy

Na straně 10 jsem chtěl naznačit jistý stupeň opovržení k případu, kdy někdo píše hodně špatné zdrojové kódy, ve kterých plete páté přes deváté. Jasně a srozumitelně: „mastí kódy“. V rámci snahy o sterilitu textu i toto chtěli inkvizitoři odstranit.

Polopaticky

Naprosto nechápu, koho jsem urazil, když jsem psal, že TeX chybovou hlášku (na straně 92) bohužel neoznámí „polopaticky“. Zřejmě jde o rozdílné vnímání jazyka, ale nehodlám se podřizovat.

kKč

V ukázce tabulky na straně 55 jsem použil výpisky jakoby nějakého výrostka, které obsahují položky pro „noťas“ a „skejt“. Je pochopitelné, že se tento člověk nebude zdržovat u cen vypisováním nul, ale zkrátí si to docela vtipným „kKč“. Jenomže inkvizitorům se to vtipné nezdálo.

Sofistikovaný

Občas z T. Hály po úmorných jednáních o „mracích relací“ apod. lezl jak z chlupaté deky další a další problém, který se mu nelíbí. Mezi takový patří třeba přítomnost slova „sofistikovaný“ v předmluvě v prvním odstavci. Že prý to neříká nic konkrétního. Doložil to osobně výpisy z různých výkladových slovníků. Nechápu tento druh vrtání se v blbostech, ale těžko na to mohu vstřícně reagovat.

Dodefinovat

Korektorka měla vážný problém se slovem „dodefinovat“ a argumentovala nějakými vidovými souvislostmi tohoto slova a latinským původem. Může si argumentovat čím chce, ale pouze matematici přesně vědí, co to znamená „definovat“ a jak toto slovo v různých kontextech použít. A já ji svou zkušenost ze studia MFF nehodlám předávat. Doplnit stávající definice o další označíme slovem „dodefinovat“. Na druhé straně se stavím do jednoho šiku s korektorkou, kdykoli od politiků slyším, že se snaží něco „vydefinovat“. To je kočkopes skládající se ze slov „vymezit“ a „definovat“.

Krájení vzorečků

Místo „krájení vzorečků“ trval T. Hála na „zlomu vzorečků“. To si myslím, že je z jeho hlavy, že za to korektorka nemůže. Záměrně jsem použil neobvyklý termín „krájení vzorečků“, abych naznačil, že jde o ruční práci stejně, jako je krájení klobásky. Na druhé straně „zlom“ v souvislosti s automatem na generování sazby označuje automatický proces rozdělování řádků. Ale matematika je něco jiného, tam skutečně potřebujeme přistoupit k poctivé ruční práci, automat to nezvládne.

Bižutérie

Rád si hraji s jazykem a občas vytvářím nová slova či slovní spojení, která pokud možno trefně popisují situaci. Mezi taková patří „bižutérie sumy či integrálu“. Občas to použiji i na přednášce a studenti se zasmějí a jdeme dál. Inkvizitoři se nesmáli. Sestavovali rozličné lingvistické studie slova bižutérie v kontextu matematických integrálů a pořád jim v tom něco nehrálo. Mě nezbývalo nic jiného, než se tomu akorát chechtat.

tpp

Vrchol všeho bylo, když po úmorných jednáních se T. Hála tasil s dalším trumfem, že se mu nelíbí návrh obálky. A vnucoval se s řešením, kudy má probíhat jaký pruh, kde má končit žlutá/bílá, zda to není moc zkosené perspektivou atd. Ne každému se všechno líbí, ale nechám obálku tak, jak je. Sám jsem jejím autorem.

Věřím, že se najdou čtenáři, kteří na základě výše řečeného chápou, proč jsem člověka, který mě opakovaně nutil z mého textu odstranit „Lua kód“, „verbatim text“, „polopaticky“, „sofistikovaný“, „dodefinovat“ a další, označil za jazykového puristu.