Nahravky

Mé skromné pěvecké experimenty

Od Ježíška jsem dostal na konci roku 2017 mikrofon a hnedle jsem jej vyzkoušel. Zkouším zpívat, ne vždy to je pochopitelně úplně ono. Jsou to jen takové soukromé pokusy pro radost. Rozsahem vysokých a nízkých tónů pokryji zhruba rozsah Gotta, jehož písničky jsem si oblíbil ještě když jsem byl malý kluk. Barvou hlasu jsem samozřejmě někde jinde, takže pochopitelně "Gott revival" to není. Gotta jsem v roce 2018 potkal na jednom psím setkání a bylo vidět (slyšet), že na sobě po své poslední operaci dost zapracoval, třebaže do jeho písniček z minulých desetiletí to mělo hodně daleko. Bohužel, tehdy jsem ho viděl naživo naposled.

Já mám občas období, kdy mě postihne nahrávací amok. Mám nevýhodu, že skáču od počítače k mikrofonu a zpět. Nemám k ruce technika, dělám obojí práci: zpěv i technické úpravy. Obojí na amatérské úrovni.

Bílá (Memory) (duben 2018)

Orchestr, který nahrál ten podklad, postupně stále více přidává na síle. V závěru je forte se všemi možnými nástroji, včetně třeba činelů. Měl jsem tedy obavy, že můj hlas se v tom utopí. I rozhodl jsem se ten orchestr v poslední sloce (která je navíc o tercii výše) přeřvat. Vím, že na výšky je mikrofon výrazně citlivější, takže jsem navíc v poslední sloce od něj uskočil. Přesto pár period sinusovek přišlo o své čepičky a je tam mírné zkreslení. Ale tím, že se to nakonec zempétrojkuje a tím mírně a ztrátově pomrší, není to zkreslení snad tak znatelné.

Být stále mlád (Forever Young) (květen 2018)

Rozhodl jsem se věnovat tchánovi k 80. narozeninám tuto nahrávku. V originále (Forever Young) by ji zřejmě nepochopil. Překlad, který zpívá Gott, jsem jen tupě převedl z ich-formy do du-formy. Podklad, který jsem měl z jednoho zakoupeného karaoke, mi nevyhovoval, neboť to bylo pojato (včetně pořadí slok a kusů refrénů) zcela jinak, než jsem zvyklý. Požádal jsem tedy pana Mlčocha, který na youtube napodobuje Gotta, zda by mi nenabídl nějaké své hudební podklady. Ale neodpověděl mi. Vzal jsem tedy nahrávku s Mlčochem a jeho hlas jsem rozmazal a do toho nahrál hlas svůj. Vypadá to podobně, jako když máte uhlem nakreslenou kresbu, rozpatláte to prstíkem a překreslíte přes to znovu. Pro skoro hluchého dědečka to je asi postačující. Myslím, že si nevšiml, že je s tím podkladem nějaký problém.

Kaťuša (leden 2018)

Můj syn Radek rád mlátí do kláves, ale průnik jeho a mých hudebních preferencí (že bychom si spolu zahráli a zazpívali) je bohužel velmi malý, takže společná produkce se podaří jen někdy. Toto byla taková rychlovka, kdy jsem se přidal k jeho hře naživo. Odmítl dělat další zpětné korektury, takže to je jen tak, jak to vyšlo napoprvé. Já jsem k tomu pak donahrál ještě v refrénech druhý hlas, protože ten tenor samotný pro tu budovatelskou píseň moc nesedí. Takže jsem si vyzkoušel, jak zní můj vlastní dvojhlas.

Muzika (únor 2018)

U této nahrávky jsem chtěl zejména vyzkoušet známou techniku dynamických mikrofonů, že když se k němu co nejblíže přiblížíme, zdůrazní se zajímavým způsobem hloubky. Ty jsou v první části první sloky. Gott například ty hloubky má jen ve studiové nahrávce a na koncertech se do nich moc nepouštěl a rovnou začínal zpívat o oktávu výše. Myslím, že jsem to se zdůrazněním těch hloubek poněkud přehnal a zní to (ve velkých bednách) poněkud uměle. Ale, byl to jen takový experiment. Bavilo mě taky do refrénu dodatečně přimíchat originální Gottovu nahrávku, takže mi tam Gott nakonec posloužil jako sborista společně s ostatními sboristy.

Pábitelé (leden 2018)

Tohle byl jeden z mých prvních pokusů s mikrofonem navíc provedený na jedno nahrání za použití podkladu z karaoke. Třebaže tam jsou někdy intonační nepřesnosti (diplomaticky řečeno), nechal jsem to být. Ale to závěrečné Gis (oblíbený to Gottův tón ve výškách) se docela povedlo, nebo ne?

Slzy tvý mámy (leden 2018)

Tak toto je taková přeřvávačka. Neměl jsem k tomu podklad, tak jsem vzal originální nahrávku od Olymic. A protože jsem stál blízko mikrofonu, je mě slyšet výrazně více než Petra Jandu. Taky jsem chtěl zjistit, jak zním v poněkud drsnější než ryze tenorové poloze. No, moc velký rozdíl asi patrný není.

Stín katedrál (leden 2018)

Radek mi byl ochoten (i když s velikým sebezapřením) pomačkat své klávesy tak, aby to vytvořilo doprovod k téhle písničce. Nahráli jsme to živě (tedy oba současně), ale pak jsem se pustil do postprocesingových experimentů. Neckář v jednom rozhovoru říká, že u té písničky mu ve studiu řekli, ať strčí hlavu do plechové konve. Při možnostech současných technologií jsem hlavu nikam strkat nemusel, jen jsem to prohnal různými záměrně zkreslujícími filtry, aby to znělo jako ta Neckářova konev. Bohužel, vedlejší efekt je ten, že je to natolik zkresleno, že se vůbec nedá poznat, že jsem to já. Ale jsem.

Stokrát chválím čas (únor 2018)

Tato nahrávka vznikla na první pokus na karaoke podklad, který byl v tomto případě dost podobný originálu. Většina písniček středního proudu je pochopitelně o lásce, tahle navíc s nepatrným erotickým podtextem. Což je svým způsobem nevýhoda, protože toto se úplně nehodí do úst padesátiletému dědkovi, jako jsem já. Přesto mě ta písnička bavila a snad se i trochu povedla...

Trezor (leden 2018)

Tato rytmická písnička mi činila jisté potíže, protože jsem rytmický analfabet. Už v tanečních jsem se projevoval jako toporné arytmicky se pohybující dřevo. Nyní mi činil potíže okamžik nástupu zpěvu první sloky. Tak jsem požádal syna, aby si zahrál na dirigenta a mávnul mi, kdy mám začít. Mnozí u té písničky prý mají problémy s dechem, já jsem toto nepociťoval. Možná taky proto, že jsem u toho nemusel dělat roztodivné pohyby, jako dělá Gott v proslulém televizním klipu Trezor. Ale on jistě nejprve nahrál zvuk a pak nezávisle na tom ty podivné pohyby, které tedy reprodukovat vůbec nedokážu.

Už z hor zní zvon (leden 2018)

Toto je zase jedna skladba, kde syn Radek byl ochoten (i když s výhradami) mi udělat doprovod na klávesy a nahráli jsme to společně na první pokus. Bohužel jsme se úplně nedomluvili na hudebním aranžmá, takže já jsem počítal s poslední slokou jako slabou, uklidňující, znějící skoro do ztracena, zatímco on v prostředku poslední sloky začal bušit akordy nejen levou, ale i pravou rukou. Můžete si všimnout, že to zpěváka trochu rozhodilo. Dále jsem tuto písničku upravil postprocesingem a přidal do ní až moc lapidární echo. Omylem jsem smazal původní stopu vokálu bez echa. Nemohl jsem se k tomu pak už vrátit. Sice bych to mohl nazpívat znovu, ale to bych pak chtěl přesvědčit syna, aby mi to také znovu zahrál (abychom se zbavili těch akordů v poslední sloce). K tomu se mi zatím nepodařilo jej přesvědčit. Takže je to takový provizorní kousek...

Hallelujah - desatero (květen 2018)

U příležitosti nabytí účinnosti evropského nařízení GDPR jsem se rozhodl nahrát text Gabriely Osvaldové na Cohenovu melodii Hallelujah. Jmenuje se Desatero, což dříve lidem stačilo. Dnes existují milióny zákonů, nařízení a vyhlášek, takže nemůže existovat naprosto nikdo, kdo by se ve všem vyznal (třebaže neznalost zákona neomlouvá). V nahrávce jsem si vyzkoušel unisono dvojhlas s tím, že na konci druhého a dalších refrénů se ten dvojhlas rozejde o jednu oktávu a přispěje k celku jemným falzetem. Bohužel se mi nepodařilo do těch refrénů vtělit jiskru nadšení, takže je to celé takové trochu unylé. To asi kvůli tomu GDPR.

Hej páni konšelé (srpen 2018)

Gott tohle zpíval před 50 lety a pak s tím přestal, aby zřejmě neprovokoval mocipány v době normalizace. Já jsem tu písničku na karaoke podklad zkoušel nahrát na Karlštejně, kam jsem si převezl notebook a mikrofon, abych neprovokoval sousedy v paneláku. Jako experiment jsem si zkusil sám nahrát sbory (svůj hlas v různých polohách), ale asi to není úplně ono.

Ave Maria (leden 2019)

Během dozvuků vánočních nálad jsem se rozhodl zazpívat Bachovu Ave Marii. Na internetu jsem našel podklad s klavírem a houslemi a přidal jsem tedy k tomu zpěv. Pochopiteně by mě to více bavilo nahrávat někde v kostele, ale příležitost nebyla, tak jsem to nahrál doma v obýváku a dozvuk kostelního prostoru jsem k vokálu přidal až dodatečně na počítači. Mimochodem, moje maminka se taky jmenovala Marie. Posílám jí tímto pozdrav tam nahoru.

Beatles (srpen 2019)

Tak jsem po delší době zase zkusil něco nahrát. Toto patří mezi klasiku Gottova repertoáru. Vzpomínám si, že jsem kdysi jako kluk na pionýrském táboře v rámci maškarního plesu předvedl tuto písničku. Mikrofon jsem měl vyrobený slepením tenisáku s krabičkou od šumivých celaskónů. Písničku jsem si nechal pustit i s Gottovým zpěvem a sám jsem nezpíval, jen naprázdno otvíral pusu a poskakoval u toho jako opičák. Přesto to mělo úspěch. Tentokrát jsem se tedy k tomu vrátil, ale měl jsem jen podklad bez Gotta a zpěv jsem tedy musel obstarat sám. Podklad je v originální tónině, ve které na Paula (v refrénu, kde jsou vyjmenováni všichni čtyři borci křestními jmény) vychází vysoké Cis.

Lady Carneval (srpen 2019)

Se zvukařem, který pravidelně chodí nahrávat zvuk ze zasedání Senátu ČVUT, jsem se domluvil, že bych zašel do jeho laboratoře a zkusil tam nahrát Lady Carneval. Těšil jsem se na to, jak dopadne takové úsilí za podpory studiové techniky. Doma studiovou techniku nemám, nahrávám na Scarletku (externí zvukovčičku) s připojeným kondenzátorovým mikrofonem Auna. Nemám mixážní pult, takže si nemohu do sluchátek vrátit svůj zpěv v reálném čase (bez latence) s přimixovaným echem, takže slyším ve sluchátkách jen svůj "surový hlas", který nicméně je celkem k ničemu, protože slyšet svůj "vnitřní hlas" (odvozený z rezonance lebečních kostí) vyjde asi tak na stejno. Chtěl jsem tedy vyzkoušet, co to se mnou udělá, když mi z mixu do sluchátek při nahrávání vrátí nějaké echo. To je mimo jiné důvod, proč lidi baví zpívat v koupelně. Bohužel, ten zvukař mi sice "nahrávací frekvenci" ve své laboratoři předběžně slíbil, ale později se vymluvil, že nemá čas. Takže jsem si Lady Carneval nahrál doma přes Scarletku, jako obvykle. Pokud se mi zvukař znovu nabídne a já to zkusím nahrát u něj a bude to lepší, tak tu nahrávku vyměním.

Když milenky pláčou (duben 2019)

Original Annies Song napsal a zazpíval John Denver pro svou manželku Anne v roce 1974. Gott to přeinterpretoval v češtině v roce 1982 a konečně jsem zaznamenal na internetu i pozdější interpretaci od Pavla Vítka (ten bydlí někde na Karštejně). Na jednom místě jsem se písničku pokusil melodicky upravit (jít níž než v originále, aby to bylo plastičtější). Můžete posoudit, jak to dopadlo.

Zůstanu svůj (duben 2019)

Na téhle písničce mě pochopitelně nejvíce baví ten falzet na začátku a na konci. Na desce to vyšlo v roce 1987 a já jsem pak byl na povinné vojně. V kasárnách měli chodby, kde se zvuk výrazně rozléhal. Když jsem po roce z vojny odcházel, tak jsem nasadil na té chodbě falzet přesně z téhleté písničky, čímž jsem vyjádřil radost, že konečně pakárna končí. Dívali se na mě jako na exota.

Unchained Melody / Lásko má (říjen 2019)

V rámci pohřbu Karla Gotta se před Žofínem vytvořila fronta lidí, kteří mu chtěli např. položit růži k rakvi, ačkoli třeba v písničce Muzika Gott zpívá, že místo růže chce v takové situaci spíše zpěv. Byl jsem v té frontě také a těsně u Žofína přehrávali pro čekající (pro rozptýlení?) Gottovky. Když zrovna hráli Unchained Melody v podání Gotta, řekl jsem si, že se aspoň pianisimo přidám, když tedy chce místo růží spíše zpěv. Ke vchodu do Žofína bylo ještě hodně daleko a přidal jsem se jen velmi jemně, abych nerušil ostatní, tj. slyšet to bylo jen asi o jeden pár lidí ve frontě dopředu. Jenomže se ukázalo, že v této velmi slabé dynamice se nedá snadno nasadit ten závěrečný falzet, tam jsem hlasově úplně zkolaboval. Vpředu se začali mírně pochechtávat, což asi nepřispělo k pietní atmosféře oné chvíle. Tak jsem toho samozřejmě zcela nechal, ale pak jsem si doma hned sedl k počítači a nahrál to.

Bum bum bum bum (duben 2020)

Od školy moderního zpěvu jsme dostali domácí úkol nahrát na zaslaný podklad pícničky Bum bum bum bum zpěv a video a zaslat jim to. Oni se chystají to nějak spojit dohromady a vytvoří video klip se sborem žáků školy, kteří jsou momentálně bohužel v nucené izolaci. Tak jsem si to taky zkusil. Podle požadavku je třeba jim poslat jen surový zpěv bez podkladu a videíčko. Kromě toho jsem ten zpěv pro sebe spojil s podkladem a vylezlo z toho to, co můžete posoudit zde. Úplně jsem nebyl ve formě, ale snad je to použitelné. Kromě toho jsem udělal takový zábavný experiment, vzal jsem video z roku 1966, ukradnul jsem v něm Gottovi hlas a dal tam svůj. Je to jen taková legrace.

Soviet March (duben 2020)

Můj syn Radek začal nahrávat tuto věc do více stop, nejprve klavír, pak jednou kytara, podruhé kytara, pak různé poklepávání, podupávíní, cinkot a pohvizdování. Zeptal jsem se ho, co to je. Ukázal mi originál, kde jsou navíc stohlasé mohutné sbory zpívající cosi rusky. Do té ruštiny se mi moc nechtělo, takže jsem zůstal jen u na, na, na. Ale zkusil jem mu tam nahrát tři hlasy, zákad v barytonu, pak slabě tenor a na konci každé sloky basový popěvek. Ten mi moc nešel, na konci slok mi ta melodie nějak nesedla. Ale mám pocit, že Radkovi se to vícestopé nahrávání docela povedlo.

Do věží (srpen 2020)

Po jednom vystoupení Pavla Vítka jsem se ho slušně zeptal, zda by mi poskytl (když jsme skoro sousedé) ten hudební základ k právě odzpívané písničce, že bych si to pro radost zkusil zazpívat bez toho, aby mi tam překážel jeho hlas. Nedal mi to, vymlouval se na jakási autorská práva. Tak jsem musel jeho hlas vypucovat aspoň elektronicky, čímž se bohužel podklad dost pomršil. Přimixoval jsem podklad do svého zpěvu ale jen lehce, takže to asi moc nevadí. Nahrál jsem to na chalupě na Karlštejně ve stejné ulici a pár čísel vedle bydliště Pavla Vítka. Když jsem dělal postprodukci, tak už jsem otevřel okno a tím samozřejmě povolila zvuková izolace. Kolemjdoucí pán se psem spolehlivě poznal, že to je "do věží" a že to zpívá Pavel Vítek. Ovšem to nebyla už Vítkova ale tato nahrávka. Pochopitelně, všichni víme, že originální provedení z muzikálu Noc na Karlštejně existuje v nepřekonatelném podání Waldemara Matušky.

Vojín XY (září 2020)

Po 32 letech jsem se znovu podíval na místo, kde jsem sloužil v kasárnách v Berouně. Překvapilo mě, že polovina prostor bývalých kasáren stále ještě stojí a je volně přístupná. Okamžitě mě napadlo udělat si na ten velmi nepříjemný rok svého života vzpomínku ve formě klipu s písničkou od Katapultu Vojín XY. Ty kulisy k tomu klipu jsou prostě úžasné.

S natočením a sestřiháním klipu mi pomohl syn Radek, za co mu velmi děkuji. Po technické stránce jsem to udělal tak, že jsem nejprve nahrál kompletní zvuk doma na studiový mikrofon a pak vyrazil do terénu s malým reproduktorem, ze kterého jsem si při natáčení ten zvuk pouštěl a snažil se na tento "playback" znovu hrát a zpívat. Nedivte se proto, že je třeba někde zvuk s obrazem možná trochu rozhozen. Jak už jsem uvedl v úvodu této stránky, tady jsou jen takové soukromé pokusy pro radost.

Bratříčku, zavírej vrátka (březen 2022)

Proč jsem nahrál zrovna toto asi nemá smysl komentovat. Na kytaru moc neumím hrát, hraju na ni jen ve stylu "valcha", tak mi to prosím odpusťte.

Kometa (březen 2022)

Můj syn Mirek (momentálně ve Francii) si nahrál čtyři verze Nohavicovy komety v různých jazykových mutacích (cs, en, de, fr) a zpracoval to jako video, kde se promítají různé obrázky. Požádal jsem ho, ať mi pošle ten drnkací podklad (protože tak drnkat na kytaru neumím) a že k tomu zkusím přidat zpěv. On z toho pak udělal taky video.