% Jak TeX k~fontům ze Střešovic přišel %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% % Zpravodaj 4/2001 Petr Olšák \chyph % použijte csplain \hsize=12.14cm \vsize=17.3cm \parindent=15pt \raggedbottom % Vynechat dole na stránce příp. místo \let\pagefont=\tenrm \footline={\pagefont\ifodd\pageno\hfill\fi\the\pageno\hfil} %% Parametry sazby %% \emergencystretch=2em % Dodatečná roztažitelnost \parindent=14pt % Odstavcová zarážka \widowpenalty=10000 \clubpenalty=10000 % Absolutní zákaz vdov a sirotků \lineskip=0pt % Velké boxy se budou dotýkat \bigskipamount=12pt \medskipamount=6pt % Nevkládat deformovatelné výplňky \smallskipamount=3pt \def\,{\thinspace} \def\.{\kern.1em } \def\CS{$\cal C\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{$\cal S$}\kern-.075em $} \let\smallA=\sevenrm \def\La{L\kern-.36em\raise.5ex\hbox{\smallA A}\kern-.12em} \def\LaTeX{\La\TeX} \def\twoe{$2_{\textstyle\varepsilon}$} \def\begitems{\medskip\bgroup\catcode`\*=13 \narrower} \def\enditems{\par\egroup\medskip} {\catcode`\*=13 \gdef*{\par\noindent\llap{$\bullet$\ }\ignorespaces}} \catcode`\"=13 \def"{\hbox\bgroup\let"=\egroup\setverb\tt} \def\setverb{\def\do##1{\catcode`##1=12}\dospecials\obeyspaces} \def\begtt{\medskip\bgroup \setverb\catcode`\"=12\catcode`\~=13 \def\par##1{\endgraf\ifx##1\egroup\else\leavevmode\fi##1}\obeylines \obeyspaces \startverb} {\catcode`\|=0 \catcode`\\=12 |gdef|startverb#1\endtt{|tt#1|egroup|medskip|testpar}} \long\def\testpar#1{\ifx\par#1\else\noindent\fi#1} \def\subsec #1\par{\bigskip\bigskip\hbox{}\nobreak\vskip-\medskipamount \noindent{\bigbf #1}\par\nobreak\bigskip\noparindent} \def\noparindent{\everypar={\setbox0=\lastbox\everypar={}}} \font\titulbf=csbx12 scaled\magstep1 \font\scap=cscsc10 \font\bigbf=csbx12 \newdimen\authorwidth \def\bigtitul #1\par{\hrule height4pt\kern1pt \hrule height2pt\kern1pt \hrule height1pt \medskip \hbox{\titulbf #1}% \hbox to\hsize{\leaders \vrule height3.5pt depth-2.5pt\hfil \setbox0=\hbox{\vrule height 9pt depth3pt \scap\ \Author\ \vrule}% \global\authorwidth=\wd0 \box0 \vrule height7pt width3pt} \nointerlineskip \line{\hfil\vrule width\authorwidth height.4pt \vrule width3pt}% \nointerlineskip \line{\hfil\vrule width\authorwidth height2pt}% \vskip1cm \noparindent } \def\url#1{{\tt#1}} \def\ps{Post\-Script} %\input sjannon %\setfonts [JannonText/] \lineskiplimit=-2pt \def\Author{Petr Olšák} \bigtitul Jak \TeX{} k~fontům ze Střešovic přišel %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Už delší dobu mě mrzelo, že se \TeX{} používá skoro výhradně jen s~Computer Modern fonty. Přitom tento program je navržen tak, že dokáže pracovat s~libovolnými fonty v~libovolném (třeba dnes ještě neznámém) formátu. Samozřejmě, pro každý nový formát fontů je potřeba mít v~\TeX{}u doprovodný software, který umožní takové fonty použít. Všichni jistě víme, že formát \ps{} Type1 takovou softwarovou podporu v~\TeX{}u má. Je tam už od počátků existence \ps{}u. Tak proč se v~\TeX{}u používá tak často (a mnohdy nevhodně) jen Computer Modern? Není to tím, že pouze Computer Modern je standardní součástí každé instalace \TeX{}u? Nebo tím, že běžně používaná makra v~\TeX{}u jsou implicitně nastavena na Computer Modern? Nebo dokonce tím, že instalace nových fontů je poněkud náročnější a mnohdy vyžaduje větší zkušenosti s~počítačovými formáty fontů? Nebo snad tím, že vytvoření dokumentu v~jiném než standardním fontu ohrožuje jeho přenositelnost? Nebo možná tím, že \TeX{} je zadarmo a jeho uživatelé očekávají stejnou vlastnost i od fontů? Nebo konečně tím, že alternativa k~rozsáhlé skupině matematických fontů v~Computer Modern se pro jiné rodiny fontů hledá jen obtížně? Myslím si, že výše uvedené důvody se sčítají. Je pravda, že dnes už mnozí \TeX{}isté sáhnou aspoň někdy po písmu z~nabídky standardních 35 \ps{}ových fontů od Adobe, které jsou přítomny v~každém \ps{}ovém RIPu. Podporu pro tyto fonty včetně počeštění (virtuální skripty \TeX{}u) jsem před asi osmi lety udělal a zařadil do \CS{}\TeX{}u. Protože dnes k~těm standardním fontům od Adobe existují volně dostupné alternativy implementované například ve volně šířeném \ps{}ovém RIPu Ghostscript, mohou si uživatelé \TeX{}u udělat kdykoli náhled dokumentu sázeného těmito fonty a nemusejí fonty od Adobe kupovat ani tvořit dokument \uv{naslepo} a čekat, až výsledek projde \ps{}ovým RIPem tiskárny nebo osvitové jednotky. Počeštění pro 35 Adobe fontů jsem kdysi dělal s~vědomím limitů, které vycházely z~technické podstaty těchto fontů. Protože fonty nebude mít běžný uživatel v~počítači, ale budou jen v~RIPu tiskárny nebo osvitové jednotky, nebylo možné k~nim přidávat další znaky nebo je nějak modifikovat. Bylo možné využít pouze znaky, které v~těchto fontech byly obsaženy a skládat je do znaků kompozitních. Tak například pro akcent u~písmen ď a ť jsem použil apostrof, ačkoli tam většinou vypadá dost humpolácky. Nebo akcenty nad verzálkami musely být stejné, jako akcenty pro mínusky. Ty verzálkové ale mnohdy příliš vyčnívaly z~řádku. Pokoušel jsem se na ně aplikovat (v~rámci virtuálních skriptů v~\TeX{}u a prostřednictvím standardních \ps{}ových operátorů) geometrické deformace, což sice částečně pomohlo, ale výsledek měl některé další nedostatky, kvůli kterým jsem tento trik nakonec do oficiální distribuce nezařadil. Tušíte asi, že jsem v~souvislosti s~těmito problémy zajásal, když jsem se dozvěděl o~existenci Střešovické písmolijny a prohlédnul její nabídku. Ty fonty mají naprosto perfektní akcenty a půjdou v~\TeX{}u použít bez dodatečného počešťování, protože samozřejmě české jsou. Fonty ze Střešovic mají všechny náležitosti, které pro kvalitní sazbu s~radostí využijeme, a přitom v~mnoha jiných fontech tyto věci chybí. Mám na mysli třeba bohatý repertoár ligatur nebo variantní písmeno \uv{v} v~některých kurzívách. Navíc texty, kterými byly ukázky fontů na WWW stránkách~\url{www.lege.cz/typo/stormenu.htm} proloženy, mně osobně přímo mluvily z~duše. Tak se stalo, že jsem se asi před dvěma lety seznámil s~majitelem Střešovické písmolijny a tvůrcem všech fontů v~jediné osobě: panem Františkem Štormem. Mluvili jsme o~tom, jak by mohla vypadat spolupráce písmolijny s~\CS TUGem a zmínil jsem možnost vytvoření podpory pro jeho fonty v~\TeX{}u. On namítal, že z~hlediska množství zákazníků jsou pro něj \TeX{}isté jen minoritou. S~tím se dá, bohužel, jen souhlasit. Je proto pro něj zatím ekonomicky nevýhodné pronikat do problematiky \TeX{}u a nabízet zákazníkům i tuto podporu. Věnoval mi na zkoušku jednu čtyř-řezovou rodinu, abych ji zkusil dostat do \TeX{}u. Neodpustím si uvést jednu perličku, která při předávání těchto čtyř fontů nastala. Pan Štorm se mě zeptal, zda to chci pro PC nebo MAC. Zalapal jsem po dechu, protože Linux běží na PC i na MAC, ale tušil jsem, že takto otázka nebyla myšlena. Viděl jsem, že on pracuje s~počítačem i operačním systémem od MACů a věděl jsem, že potřebuji ke svému štěstí PFB a AFM soubory. Nic víc. Vyšel jsem z~domněnky, že tyto soubory mají v~obou systémech stejný formát a prohlásil jsem: \uv{Bude lepší, když mi to dáte v~nativním formátu, ve kterém pracujete, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám informace konverzemi.} Cítíte asi, jaká jsem při té řeči měl ramena. Dostal jsem variantu MAC a dobře mi tak. Hned druhý den jsem běžel pokorně za panem Štormem s~disketou znova, protože jsem celý večer strávil zbytečným objevováním naprosto nepochopitelných odlišností formátů fontů pro MAC a zbytek světa. Ačkoli jsem pak po týdnu přišel už s~lepšími výsledky včetně tištěné ukázky článku vysázeného v~\TeX{}u těmi zapůjčenými fonty, k~další dohodě v~té době nedošlo. Asi jsem měl tehdy příliš mnoho připomínek k~těm fontům. Například, že znak se jménem "copyright" by měl vytisknout \uv{\copyright} a nikoli \uv{Š}. Přitom znak "Scaron" ve fontu vůbec nebyl k~nalezení. Podobně pod znakem "sterling" jsem očekával symbol britské měny a nikoli ligaturu \uv{fi} a tak bych mohl pokračovat. Udělal jsem si tehdy pro ty fonty takový speciální "*.enc" soubor, který zmíněný problém zmatení názvů obcházel, ale doporučil jsem autorovi, že by bylo lepší mít to správně rovnou v~těch fontech. Pan Štorm asi tušil, že \TeX{}isté budou mít takové záhadné připomínky (vždyť ty fonty jsou kódovány pro Windows, tak kde je problém?) tak dlouho, dokud on nenechá v~těch fontech hodně další práce. A~to se mu pro malou \TeX{}ovou obec nevyplatilo. Pak jsme se asi dva roky neviděli. Až v~květnu letošního roku (2001) se na diskusní skupině "cstex@cs.felk.cvut.cz" objevil tápající dotaz, jak zařadit do \TeX{}u fonty, které si někdo koupil ve Střešovické písmolijně. Ačkoli jsem už zapomněl, kdo otázku položil, myslím si, že mu nyní vděčíme za to, že ucelená podoba \TeX{}ové podpory pro fonty ze Střešovic existuje. Kdyby se totiž autor dotazu s~technickými problémy porval sám a na nic se neptal, tak by vše zůstalo ve stavu před dvěma lety. Se Štormovými fonty by se rvali další a další \TeX{}isté vždy znovu, a přitom každý by to udělal trochu jinak a neexistoval by jednotný standard na podporu těchto fontů. Ten tápající dotaz ale rozpoutal novou diskusi o~potřebě jednotného přístupu k~začlenění fontů ze Střešovické písmolijny. Při další komunikaci s~panem Štormem jsem už přesně věděl, jak mám odpovědět na otázku \uv{MAC nebo PC} a dostal jsem další vzorek čtyř fontů k~testům. Byl jsem mile překvapen, že fonty už nyní obsahují znaky se správnými názvy a těch znaků bylo dokonce kolem 370. Ukázalo se, že Střešovická písmolijna za ty dva roky udělala na fontech velký kus práce. I~pan Štorm byl mile překvapen, když dostal ode mne vzorek dokumentu s~těmito fonty ve formátu PDF zpracovaný pdf\TeX{}em. Došlo ke vzájemné shodě, že bude pro \TeX{}isty výhodnější, když bude pro ně podpora jednotně připravena. A~tak jsem si v~červnu roku 2001 odnášel ze Střešovic CDčko \hbox{(ve verzi PC:-)} včetně krabice s~písmovým katalogem. Příslib byl, že přes prázdniny udělám pro \TeX{}isty podporu ke všem těmto fontům a zveřejním ji na Webu. Dobře se slibuje a hůř se dělá. Narazil jsem během práce na několik technických problémů, které popíšu níže. Navíc jsem se rozhodl udělat pro \TeX{} makro, které by mi umožnilo udržet přehled a pořádek nad tak velkým množstvím fontů. Myšlenku toho makra, které jsem nazval OFS, taky popíšu níže. Přitom poptávka \LaTeX{}istů je dost silná, tak jsem se přemohl a pokusil se toto makro udělat nejen pro plain, ale i pro \LaTeX{}. Konečně manželka měla poměrně dost řečí, že děti chtějí jíst a že nás moje koníčky (tj.~\TeX) a můj učitelský plat příliš neuživí. Tuto skutečnost na rozdíl od předchozích dvou už nerozepíšu podrobněji níže. Byl jsem nakonec rád, že se mi termín dokončení s~odřenýma ušima podařilo splnit. \TeX{}ovou podporu pro písma ze Střešovic najdete od září 2001 na stránkách sdružení \CS TUG, konkrétně na \url{www.cstug.cz/stormtype}. Je tam balíček obsahující metriky a "fd" soubory pro všechny fonty. Balíček též obsahuje mé makro OFS. Dále na WWW stránce najdete klikací katalog s~ukázkami všech fontů zpracovaný pdf\TeX{}em. Konečně tam je k~mání balíček se \uv{zdrojovými texty}, přesně řečeno s~nástroji, pomocí kterých jsem ty metriky generoval. Ctím zásadu \TeX{}u (nověji též GNU GPL a podobných licencí), že výsledek práce se sluší zveřejnit včetně zdrojových textů. Metriky jsou přitom už výsledkem nějakého procesu, na který bylo potřeba použít určité nástroje. Tyto nástroje si samozřejmě nechci nechat pro sebe. Podpora obsahuje z~pohledu \TeX{}u při použití makra OFS 287 fontů členěných do 86 rodin. Některé tyto fonty ovšem slučují dva různé fonty označované v~katalogu Střešovické písmolijny jako základní (číslice na řádce) a OSF (skákavé číslice, old style figures). Takže z~pohledu písmolijny je podporováno 321 různých fontů. Podpora zahrnuje metriky stejných fontů pro rozličná kódování, takže nesmí překvapit, že v~balíčku lze nalézt celkem 857 metrik a 260 {\tt fd} souborů. Mapovací soubor pro "dvips" s~názvem "storm.map" obsahuje 1124 řádků, protože umožňuje odstraněním některých komentářů řešit problém nejednoznačnosti názvů některých fontů. \subsec Jak na výrobu \TeX{}ových metrik %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Protože fonty obsahují všechny potřebné akcentované znaky a ještě mraky akcentovaných znaků navíc, odpadá důvod pro použití virtuálních skriptů v~\TeX{}u (zvaných též virtuální fonty). Skutečně, virtuální skript nám příliš nepomůže řešit některé chybějící znaky, jako je například znak "Eng" z~kódování T1 (na pozici 141) nebo písmeno j bez tečky. Můžeme sice tyto znaky pomocí virtuálních skriptů substituovat z~jiných fontů, ale výsledek by byl při použití těchto znaků stejně jako pěst do očí bijící. Jediným přínosem při použití virtuálních fontů by byla možnost vytvoření znaku \uv{SS} jako verzálky ke znaku \ss. To se ale použije jen v~německých textech a navíc jen tehdy, pokud konvertujeme automaticky text psaný malými písmeny na verzálky pomocí "\uppercase". Přitom se dá problém řešit jinak (viz třeba příklad v~dokumentaci k~makru OFS na straně~15). Nestojí tedy za to ztrojnásobovat velikost instalace přítomností virtuálních skriptů (ke každé metrice by navíc musela existovat metrika \uv{raw} a virtuální skript "*.vf". Pro konverzi metrik jsem použil program "afm2tfm" z~distribuce "dvips". Koketoval jsem chvíli sice i s~programem "fontinst", ale zdál se mi příliš pomalý, což při tom množství fontů bylo znát. V~době, kdy jsem se rozhodl pro "afm2tfm", jsem ještě netušil, že nastanou potíže, které by se možná daly lépe řešit právě programem "fontinst". Nechtělo se mi ale na poslední chvíli přecházet na jiný program (možná by se objevily další skryté obtíže), takže podpora zůstala postavena na programu "afm2tfm". Základní postup pro vytvoření metriky tedy vypadá takto: \begtt $ afm2tfm soubor.afm -T kodovani.enc -v metrika metrika $ rm metrika.tfm ... tato metrika.tfm neobsahuje kerningové informace $ vptovf metrika ... vzniká cílová metrika.tfm $ rm metrika.vf metrika.vpl \endtt Jak již jsem zmínil, fonty běžně obsahují asi 370 znaků. Myšlenky na použití $\Omega$\TeX{}u mě přešly dřív, než mě vůbec mohly napadnout. Tato varianta \TeX{}u je v~našich zemích natolik málo používaná, že by výsledná \TeX{}ová podpora byla použitelná jen pro otrlé jedince, kteří se nebojí instalovat méně obvyklý software a šťourat se v~jeho možnostech. Já sám mezi takové jedince nepatřím. Bylo tedy potřeba znaky z~dodaných fontů rozdělit do dvou metrik: základní a rozšiřující. Základní metriku jem kódoval podle \CS-fontů (tzv.~kódování IL2) a druhou verzi základní metriky jsem připravil v~kódování T1 pro \TeX{}isty s~mezinárodním rozletem. Každý font má tedy tři metriky: základní ve dvou variantách a jednu rozšiřující. V~rozšiřující metrice jsou všechny \uv{zbylé} znaky, které se nevyskytují v~průniku kódování T1 a IL2, ale jsou ve Štormových fontech přítomny. Tím je možno pokrýt všechny znaky z~fontu buď dvojicí IL2 + rozšiřující metrika nebo dvojicí T1 + rozšiřující metrika. Rozšiřující metriku jsem kódoval bez dalších souvislostí prostě tak, jak mi to přišlo pod prsty. Kódování jsem nazval SE1 (zkratka od StormEncoding1). Předchozí odstavec není řečen úplně přesně. Metrika kódovaná podle T1 neobsahuje všechny znaky z~tohoto kódování, protože ve Štormových fontech chybějí znaky "dotlessj", "visiblespace", "Eng", "eng" a "SS". Na pozicích pro tyto znaky jsou prázdná místa s~výjimkou pozice~26 pro "dotlessj", kam jsem strčil variantní písmeno~\uv{v}, aby mohlo tvořit ligaturu s~okrajem slova. Takto vzniklé kódování je interně označeno jako "StormT1Encoding" a najdeme jej v~souboru "stormt1.enc". V~\LaTeX{}ovém NFSS se používá pořád název \uv{T1} s~tím, že výše jmenované znaky v~tomto kódování prostě nebudou při použití Štormových fontů fungovat. Rovněž IL2 metrika není zcela přesně shodná s~kódováním podle \CS{}fontů. Především chybějí velká řecká písmena používaná v~matematické sazbě na pozicích~0 až~10. Dále chybí "dotlessj" (pozice~17) a škrtátko pro polské~L (pozice~32). Navíc jsou zaneseny všechny znaky jako v~kódování XL2, tj. znaky "ellipsis", "dagger", "daggerdbl", "bullet", "sterling", "paragraph" \hbox{(pozice 128--133)}, "section" (pozice~167), "Lslash" (pozice~163), "lslash" (pozice~179) a některé akcentované znaky z~abeced evropských států. Kromě znaků z~XL2 kódování, které je deklarováno v~souboru "xl2.enc" a v~[TST] na straně 157, jsem ještě přidal tyto znaky: "euro" (pozice~134), "trademark", "copyright", "registered" (pozice~136--138), "guilsinglleft", "guilsinglright", variantní~\uv{v}, ligatury "ct", "st", "ft", "longst" a znak "longs" \hbox{(pozice 142--149)} a dále znaky "florin" na pozici~151, "quotesinglbase" na pozici~154 a "quoteleft" na pozici~155. Takto vytvořené kódování jsem nazval "StormL2Encoding" a uložil do souboru "storml2.enc". V~\LaTeX{}ovém NFSS se nadále tomuto kódování říká \uv{IL2} s~tím, že nové znaky jsou deklarovány v~souboru "se1ini.def". \subsec Objevují se problémy %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Při vytváření \TeX{}ových metrik jsem narazil na několik problémů, které zde popíšu podrobně, aby další uživatelé \TeX{}u nemuseli v~případě generování dalších metrik objevovat objevené. Především mě šokoval pohled do metriky "afm". BoundingBoxy všech znaků tam byly úplně stejné a to docela velké: "B -147 -677 1475 1004". Za to pan Štorm asi nemůže, ale programátora, který dělal ten program používaný panem Štormem při generování "afm" metrik, bych nakopal do zadku. Nu což, bylo potřeba prohnat všechny "*.pfb" soubory \ps{}ovým RIPem a zeptat se jej na skutečné BoundingBoxy znaků. Na to už existuje v~Ghostscriptu \ps{}ový program, který se jmenuje "printafm.ps". Ten ale nevytiskne tabulku kerningových párů. Čerpá totiž informace jen z~{\tt*.pfb} souborů a tam tato tabulka uložena není. Není zas ale takový problém slepit informace o~kerningových párech z~originální "afm" metriky a informace o~BoundingBoxech z~výstupu programu "printafm.ps". K~tomu jsem použil pár starodávných ale vynikajících UNIXových programů, jako je "grep", "cat", "tail" nebo "head" a lepilo se mi to automaticky zpět do metriky se správnými BoundingBoxy i se zachovanými kerningovými páry. Odpovídající skriptík se jménem "naf" je samozřejmě v~distribuci \TeX{}ové podpory přiložen. Nastal ale nečekaně další problém. Program "printafm.ps" jaksi nepočítá příliš s~tím, že by font měl někdy více než 256 znaků. Takže výše uvedený postup znamenal náhodnou ztrátu některých znaků. Naštěstí je program "afm2tfm.ps" vlastně jen prostým \ps{}ovým kódem, takže jsem se v~něm povrtal a tuto vlastnost opravil. Tím vzniknul program "myprintafm.ps", který jsem nakonec skutečně použil. Je v~distribuci přiložen. Oprava je zatím jen provizorní, protože program "myprintafm.ps" nyní umí maximálně 512 znaků. Pro potřeby fontů ze Střešovické písmolijny to bylo dostačující. Protože mně nečiní velké potěšení vrtat se v~\ps{}ových kódech, nechal jsem toho, ačkoli tuším, jak by se to dalo udělat bez limitu na počet znaků. Na cestě k~perfektním metrikám nyní zaskřípal program "afm2tfm". Nevím z~jakých důvodů, ale ten program má v~sobě vloženou jistou zbytečnou inteligenci na přepočítávání výšek akcentovaných znaků u~vyjmenovaných akcentů. Jakoby nestačil údaj z~BoundingBoxu, když už ho máme správně! Výsledky byly takové, že výšky akcentovaných znaků byly (mírně řečeno) ulítlé. To pak tajuplně rozhazovalo řádkovou osnovu v~\TeX{}u, aniž by byl vidět důvod toho rozhození. Rozhodl jsem se nekompromisně zasáhnout a tuto nadbytečnou inteligenci z~programu "afm2tfm" pro mé účely odstranit. Samozřejmě, že program je k~dispozici včetně zdrojových textů v~jazyce~C, takže nebyl problém chybu najít, pojmenovat, odstranit a program znovu zkompilovat. Tak vznikl program "my-afm2tfm", který je v~distribuci přiložen. Kdybych používal programy bez otevřeného zdrojového kódu, asi bych byl v~tuto chvíli už úplně ztracen. Nyní přichází na řadu další zádrhel. Všechny metriky mají svorně psáno "XHeight 700", což samozřejmě není pravda. Každý font má přeci jinou střední výšku písma. Zde si nejsem tak jist, zda to je opomenutí pana Štorma, nebo v~tom má prsty ten bezejmenný programátor, který by si měl připravit na zadek polštář. Údaj "XHeight" se přenáší do \TeX{}ové metriky jako parametr "\fontdimen5" alias "1ex". Ten je pak mimo jiné použit \TeX{}ovým primitivem "\accent" na usazování akcentů, pokud náhodou dané písmeno už požadovaný akcent přímo ve fontu nemá. Asi tušíte, jak by asi šlo chybu opravit. Je třeba se podívat na BoundingBox malého písmene x a výšku toho boxu použít místo "Xheight". Ten BoundingBox už máme přece správně vypočítaný díky programu "myprintafm.ps"\kern.1em! Asi by šlo nějakým perlíkem do "afm" metriky vlézt a popsanou činnost automatizovat. Mě se ale zdálo jednodušší říci programu "my-afm2tfm", aby se vykašlal na "Xheight" a za zavazující považoval výšku písmene x. Vždyť jsem se už ve zdrojovém kódu tohoto programu jednou vrtal, takže nečinilo potíže to udělat podruhé. Sláva, konečně máme \TeX{}ové metriky snad bez chyb. Všechny skripty, které jsem pro generování metrik použil, jsou přiloženy v~distribuci. \subsec Odhalování chyb %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Při práci na \TeX{}ové podoře jsem postupně objevil ve fontech a v~mnoha souvisejících programech nebo knihách chyby. Zde je jejich výčet: \begitems * Dvě chyby v~mé knize \TeX{}book naruby. * Jedna chyba v~\TeX{}u. Nebo je to jen nepříjemná vlastnost? * Výše popsané chyby v~programech "printafm.ps" a "afm2tfm". * Chyba v~pdf\TeX{}u, která už v~nové verzi není. * Chyba v~programu "dvips". * Chyba v~Ghostscriptu verze~7.0. * Acroread verze~3.0 pro UNIX nezobrazí Iogonek. * Několik chyb ve Štormových fontech. \enditems Chyby v~\TeX{}booku naruby jsem zanesl do "errata.txt". Na straně 78 připouštím jednotku "mu" v~parametru "\hskip", což není pravda. Na straně 378 nezmiňuji možnost použít "\ifx" na test shody expandovatelných primitivů. Chyba v~\TeX{}u je následující: Pokud použijeme znaky tvořící automaticky ligaturu s~hraničním znakem slova, pak se tyto znaky objeví i uvnitř slova v~místě, kde používáme primitiv "\-" pro vyznačení nestandardního dělení slov. Musíme tedy do těchto míst přidat ještě primitiv "\noboundary". Pak se ale zase znak nepromění na alternativní, pokud je náhodou slovo v~tom místě skutečně rozděleno. Je-li slovo děleno podle vzorů dělení (ne vyznačením~"\-"), pak se vše chová správně. To znamená, že znak je normální uvnitř a při rozdělení slova se jako první na následujícím řádku promění automaticky ve znak alternativní. Chyby v~programech pdf\TeX{}, "dvips" a Ghostscript~7.0 jsou podrobně popsány v~dokumentaci k~\TeX{}ové podpoře. Jedná se o~to, že pdf\TeX{} byl ve starší verzi (kterou ovšem stále používám) zmaten mezerami uvnitř závorek vymezující "/FontBBox". Program "dvips" je zase zmaten tím, když má vysekávat nepotřebné znaky v~dokumentu, kde se setkají dvě různé metriky odkazující na stejný font (což je v~případě fontů s~více než 256 znaky dost přirozený požadavek). Konečně Ghostscript verze~7.0 náhodně padá při generování bitmap s~hlášením {\tt gs died on signal 13}. Acroread 3.0 se projevil zajímavou chybou. Zatvrzele odmítá zobrazit znak "Iogonek". Místo něj najdeme v~dokumentu bílé místo. Přitom minuska "iogonek" je v~pořádku. Použijeme-li vyšší verzi acroreaderu na stejný PDF dokument, znak Iogonek se objeví tam, kde má být. Kdybych měl po ruce zdrojový text toho programu, okamžitě bych se podíval, jaká speciální akce je v~něm při výskytu znaku Iogonek v~dokumentu naprogramovaná. Protože to ale není program s~otevřeným zdrojovým kódem, zbyla mi z~této příhody pouze obava, že programátoři při výskytu tohoto znaku naprogramovali nějakou rošťárnu. Chyby ve fontech Střešovické písmolijny jsem oznámil autorovi po dokončení \TeX{}ové podpory. Vesměs všechny byly odstraněny na počkání, takže pokud objednáme fonty dnes, pak už tyto chyby obsahovat nebudou. Nicméně pro úplnost uvádím jejich výčet. \begitems * V~Jannon Antikvě byl nenulový ItalicAngle, ačkoli tam má být nulový. * Kurzívy Serapionu neměly variantní \uv{v} na pozici "pi", ačkoli jiné kurzívy měly tento znak právě na této pozici. * Medi\ae val Italic měl nulové šířky pro znaky 1/2, 1/4, 3/4, $^1$, $^2$, $^3$ a znak~$/$ (to není obyčejné lomítko, ale lomítko vhodné pro slitky zlomků) * Medi\ae val SC Bold Italic měl na pozici znaku \uv{ž} znak \uv{ý}. * MramorLight měl na pozici znaku \uv{ů} znak \uv{Ú}. * SplendidOrnamenty neobsahoval kudrlinku inzerovanou v~katalogu pod kódem znaku~\uv{@}. * Dvojice znaků [ a J (náhodou se to v~testu fontů sešlo v~rodině Jannon a JBaskerville) byla příliš nalepena na sebe a asi by potřebovala korekci kernem. V~plainové verzi vzorníčku fontů jsem si pomohl makrem, které tam přidává mezírku 0,05em. \enditems Kromě toho jsem ještě narazil na nepříjemnou věc, která vyplývá z~koncepce programu "afm2tfm" a omezení v~metrikách "tfm". V~těchto metrikách se všechny rozměrové údaje ukládají jako racionální číslo, přičemž skutečný rozměr získáme tak, že toto číslo násobíme stanovenou jednotkou. V~"afm2tfm" byla celkem logicky stanovena jednotka jako tisícina velikosti fontu, protože to je v~\ps{}ových fontech obvyklé a v~\ps{}ových metrikách si pak vystačíme s~celými čísly. Jenomže metrika "tfm" má možnost uložit racionální číslo maximálně ve velikosti 2048. Ve fontu Zeppelin, který je takový hodně rozšířený a navíc má jenom verzálky, byl tento limit překročen. Hádejte u~jakého znaku? Je to znak \ss, který ve verzálkové podobě je do fontu správně zakreslen jako SS. Tento \uv{dvojznak} má v~\ps{}ových jednotkách šířku kolem 2200, takže použití této jednotky při převodu do "tfm" způsobilo chybu. Program "vptovf" vypíše varování a uloží šířku nula. Musel jsem tedy manuálně upravit tuto šířku na správný rozměr pomocí "tftopl", "vi", "pltotf". Podobný problém jsem řešil s~fontem Splendid Ornamenty. \subsec Motivace k~makru OFS %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Myslím si, že existuje ještě jeden důvod malého využití jiných fontů než Computer Modern v~\TeX{}u, který jsem v~úvodu svého článku neuvedl. Tím důvodem je skutečnost, že s~rostoucím počtem instalovaných fontů klesá přehled o~tom, jak se jmenují. Přitom znalost jejich jmen je nutná podmínka použití, neboť v~\TeX{}u na rozdíl od interaktivních systémů musíme název fontu napsat někam do souboru podle smluvené syntaxe a pak \TeX{}ovat. \TeX{}ista si tedy musí v~určitém okamžiku vzpomenout na název fontu a zapsat jej do nějakého souboru maker nebo přímo do dokumentu. Interaktivní systémy mají v~tomto ohledu na rozdíl od \TeX{}u výhodu. Všechny fonty, které jsou instalovány, se zobrazují v~klikací nabídce, takže stačí se chopit myši a klikat. Tato možnost obvykle v~\TeX{}u chybí. Když jsem si přinesl domů CDčko ze Střešovic a začal listovat písmovými katalogy, probudila se ve mě panika, že si budu muset názvy metrik všech těch fontů pamatovat, abych je mohl efektivně využít. Vždyť já si nejsem schopen zapamatovat ani metriky standardních 35 fontů od Adobe. Kdo si má pamatovat, že třeba Palatino Italic má metriku "pplri8z.tfm"? Ani NFSS tento problém neřeší. Musím totiž vědět, že Palatino má v~NFSS zkratku "ppl" a že je k~dispozici varianta \uv{medium-weight/italic}. Pak teprve font zapíšu jako "IL2/ppl/m/it/10". Věřím, že je každému jasné, že to není žádná velká výhra, spíš cesta z~bláta do louže. Já bych přitom chtěl napsat někam prostě \uv{Palatino} a případně se dozvědět, jaké varianty této rodiny jsou k~dispozici. Můžete namítnout, že tento problém řeší \LaTeX{} se svými stylovými soubory. Tam skutečně mohu napsat "\usepackage{palatino}". Ovšem ten název \uv{palatino} je implementován jako název souboru. S~dlouhými názvy souborů bývá v~některých systémech potíž, zatímco dlouhé názvy rodin jsou celkem obvyklé. Pokud budu mít v~\TeX{}u instalovánu stovku rodin, stěží si budu pamatovat všechny jejich názvy. Přitom souhrnný slovníček názvů všech instalovaných rodin NFSS neřeší. Abych zahnal tu paniku, která vznikla při mém listování v~katalogu, rozhodl jsem se udělat makro OFS (Olšákův Fontový Systém). Nyní mohu na začátek dokumentu napsat text, který jsem ochoten si pamatovat: \begtt \input allfonts \showfonts \endtt % nebo rovnou na (UNIXový) příkazový řádek napíšu: \begtt $ tex allfonts \\showfonts\\end \endtt % a na terminál a do logu se mi vylistuje seznam všech rodin, které mohu použít. Navíc vedle každé rodiny je seznam všech variant, které jsou v~dané rodině k~dispozici. Názvy rodin nemají omezení na 8 písmen a jsou zapisovány pokud možno tak, aby to nebylo ani příliš rozvláčné (John Baskerville Text), ani nic neříkající zkratka (sjbt). V~případě citované rodiny se na terminálu objeví řádek s~nabídkou "[JBaskervilleText/]". Pokud budu chtít přepnout sazbu do této rodiny, napíšu prostě "\setfonts[JBaskervilleText/]" a pokud budu chtít použít jen konkrétní variantu Bold Italic, pak napíšu "\setfonts[JBaskervilleText-bi/12pt]". Stačí tedy udržovat soubor "allfonts.tex" tak, aby zahrnoval informace o~všech fontech v~\TeX{}ovém systému. Při instalaci nové skupiny fontů do něj přidám jeden řádeček. Například po instalaci fontů ze skupiny Jannon mohu využít už připravený soubor "sjanon.tex", takže do "allfonts.tex" přidám \begtt \input sjannon \endtt % a mám vystaráno. Listing všech rodin ze Střešovické písmolijny po zadání příkazu "\showfonts" najdeme na WWW stránce \TeX{}ové podpory. Listing obsahuje 86 řádků týkajících se rodin fontů ze Střešovic a na každém řádku je výčet variant dané rodiny. Podrobnější informace o~makru OFS najdeme v~dokumentaci na \url{http://petr.olsak.net/ftp/olsak/ofs}. Dalším motivem k~napsání OFS byla skutečnost, že font se zhruba 370 znaky bylo nutno rozložit do dvou metrik. Přitom šlo o~to, aby byla po ruce efektivní makra, která umožní mezi základní a rozšiřující metrikou automaticky přepínat podle toho, jaký znak chceme vytisknout. Tak jsem nakonec dospěl v~plainu k~něčemu podobnému, jako je v~NFSS "\DeclareTextSymbol" a podobné věci, jen je to v~OFS ještě trochu chytřejší a deklaruje se to mnohem logičtěji a přehledněji. Na závěr si zkusíme porovnat, ve které z~následujících tří hlášek se nejvýstižněji vysvětluje, v~jakém fontu došlo k~přetečení boxu: \begtt Overfull \hbox (9.36813pt too wide) in paragraph at lines 7--10 \tenrm mem, který vznikl v dílně pro-fe-sora Don-| Overfull \hbox (9.36813pt too wide) in paragraph at lines 7--10 \IL2/ppl/m/n/12 mem, který vznikl v dílně pro-fe-sora Don-| Overfull \hbox (9.36813pt too wide) in paragraph at lines 7--10 \Palatino-rm/at12pt mem, který vznikl v dílně pro-fe-sora Don-| \endtt První hlášení je klasické z~plainu, druhé při použití NFSS a třetí při použití OFS v~plainu. \subsec Tak trochu recenze k~fontům ze Střešovic %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Původně jsem chtěl napsat článek, který by byl recenzí na Štormovy fonty. Nakonec jsem ale napsal také \uv{o~okolnostech vzniku \TeX{}ové podpory} a teprve nyní se vracím k~původnímu předsevzetí. Ty fonty se mi zdají po výtvarné stránce velmi zdařilé. Troufám si dokonce říci, že plno fontů, které se objevují běžně v~operačních systémech nebo jsou přibaleny k~nějakému kreslicímu programu, nesahají svou kvalitou Štormovým fontům ani po kotníky. Je třeba si uvědomit, že písma vznikají v~{\it české\/} dílně ve Střešovicích a dělá je absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové, který je držitelem několika ocenění za písma a je uznávaným odborníkem mezi typografy. Buďme rádi, že taková dílna u~nás vůbec existuje a že nejsme odkázáni jen na písma z~dovozu (jejich autoři se na naše akcenty dívají jako na něco poněkud exotického bez hlubšího pochopení souvislostí) nebo jen na písma počeštěná programátory, a mnohdy typografy-amatéry. Pokud jde o~technickou realizaci těch fontů, tak jsem plno problémů podrobně popsal výše. Je potřeba odlišovat technické problémy, které navíc pravděpodobně běžní zákazníci Střešovické písmolijny používající komerční DTP programy nemají, od hodnocení kvality fontů po výtvarné stránce a z~hlediska čitelnosti. Oceňuji rozsáhlou nabídku chlebového písma, která možná (na rozdíl od titulkových písem) po letmém prohlédnutí katalogu amatéra moc nezaujme, ale o~to více se bude hodit při každodenní práci. Fonty Regula Antiqua a Regula Kursiva chápu jen jako zajímavý experiment, který se snaží do písma dostat dobovou patinu. Takto jednoduše to ale asi nepůjde dělat, protože je příliš rychle patrné, že stejná písmenka mají pořád se opakující stejné kazy. Kdyby mělo každé písmenko aspoň pět variant, pak by se dalo v~\TeX{}u udělat makýrko, které by do sazby náhodně vybíralo pro požadované písmeno pokaždé jinou variantu. Možná by to vypadalo zajímavě, ale obávám se, že by to pořád působilo dost uměle. Tisk takového textu na laserové tiskárně nebo ofsetem je velmi vzdálen klasické technologii knihtisku, kdy i hmatem na papíře ta písmenka někdy cítíme. Kolegy \TeX{}isty bych chtěl upozornit, že některá písma (zvláště jejich základní, tj.~netextové formy), mají poměrně vysoko umístěnu horní dotažnici, takže se může stát, že se například desetibodová velikost písma nevejde ani do dvanáctibodového řádkování. \TeX{}nicky řečeno: i pro tyto parametry se hodí nastavit zápornou hodnotu "\lineskiplimit". Lidově řečeno: i pro takové řádkování se může s~velkou náhodou stát, že se písmenka ze dvou sousedních řádků budou dotýkat. Pokud bych měl Střešovické písmolijně něco vytknout, pak je to chybějící decentní, ne příliš široké a čitelné neproporcionální písmo. Chápu, že emulace psacího stroje nespadá do oblasti typografie, ale na druhé straně si myslím, že takový font by našel použití v~počítačových příručkách všeho druhu. Tam se s~velkou pravidelností objevují výpisy počítačových programů, ukázky příkazových řádků systému a podobné věci. Tyto záležitosti i v~dnešním světě moderních počítačů si programátor na obrazovce svého monitoru zobrazuje nějakým čitelným neproporcionálním fontem. Má k~tomu rozumné důvody. Je-li v~knize pro takové ukázky použito proporcionální písmo, je to přinejmenším nezvyklé. Taky mě mrzí, že v~nabídce chybí matematické fonty. Tady ale naprosto chápu, že nabídka se odvíjí od poptávky. Udělat kvalitní sadu matematických fontů dá asi mnohem více práce, než výroba běžné čtyř nebo dokonce šestiřezové rodiny. Zřejmě je poptávka po matematických fontech mezi zákazníky v~DTP studiích nulová, takže se to nevyplatí. Ještě bych měl jednu připomínku týkající se znaku "ellipsis" (tři tečky). Zarazilo mě, že ve všech fontech ze Střešovické písmolijny je tento znak kreslen tak, jako by někdo napsal normálně těsně za sebou tři tečky bez znalosti o~tom, co to je elipsa\dots{} Vzpomínám si, jak jsme se s~tímto mikrotypografickým problémem vydováděli v~\TeX{}u, když jsme zařazovali do kerningových párů dvojici teček tak, aby byly více prostrčeny a aby ani diletanti bez znalosti existence elipsy nebyli jednoduše schopni natlačit ty tři tečky těsně vedle sebe. Každý \TeX{}ista je navíc hned v~úvodních manuálech poučen, že nemá cpát tři tečky v~textu těsně za sebou, ale má použít sekvenci "\dots", která vytiskne elipsu s~prostrkanými tečkami. Při pohledu na znak "ellipsis" ve Štormových fontech jsem se rozhodl {\it nenasměrovat\/} \TeX{}ovou sekvenci "\dots" na tento znak, ale ponechat ji jako makro, které mezi trojici teček přidává dodatečné mezery. Rád bych zmínil existenci skvělého písmového katalogu Střešovické písmolijny. Ten katalog je přesně to, co bych od katalogu očekával. Jednotlivé řezy jsou ve všech obvyklých velikostech sázeny v~běžném textu v~bloku, aby bylo vidět jejich chování při normálním provozu. Také tam jsou náhledy stránek včetně okrajů a střídání základního řezu s~kurzívou nebo tučným písmem, jak bývá v~některých textech obvyklé. Nebo tam najdeme extrémní zmenšení řezu až na hranici čitelnosti či naopak zvětšení, aby byly vidět detaily. Ke katalogu bych měl jen jedinou výhradu: začala se mi záhy rozlepovat vazba a musel jsem použít záchranné práce s~lepidlem. Při přechodu na verzi Typokatalogu~4 Internetové stránky Střešovické písmolijny~\url{www.pismolijna.cz} po nějakou dobu nefungovaly s~Netscapem~4.x. V~současné době už je zmíněná chyba odstraněna a stránky spolupracují i s~uvedenou verzí prohlížeče. Stává se mi ovšem bohužel velmi často, že webmasteři různých sajtů ignorují požadavky na funkčnost stránek v~této verzi Netscape, a~přitom nemají důvod: jejich stránky neobsahují žádný konkrétní efekt, který nejde v~uvedeném prohlížeči realizovat. Je proto příjemné vědět, že stránky Střešovické písmolijny mezi takové ignorantské sajty nepatří. Licenční ujednání k~fontům je typicky komerční a z~technického pohledu na věc obtížně interpretovatelné. Podobné ujednání ovšem najdeme i u~jiných písmolijen, takže níže naznačené problémy nejsou ničím specifickým jen pro Střešovickou písmolijnu. Všechny komerční licence k~fontům se potýkají s~problémem typickým pro tento druh software. Co to znamená \uv{použití} fontů? Je to okamžik, kdy je potřeba použít jejich metrické údaje k~výpočtu sazby? Domnívám se, že rozhodně ne. Metrické údaje k~fontům jsou volně zveřejněny třeba i u~takových firem, jako je Adobe. Kdokoli je může použít a teoreticky vypočítat rozložení sazby na stránkách. Když nemáme vlastní popisy tvaru jednotlivých znaků, pak takový dokument stejně nezrealizujeme do konečné podoby. Kdyby moje domněnka nebyla pravdivá, pak bych výrazně porušil licenci zveřejněním metrických údajů ke všem Štormovým fontům ve formátu \TeX{} na Internetu. Jsem ale přesvědčen, že jsem licenci tímto krokem neporušil, protože jsem zveřejnil {\it jen\/} metrické údaje bez informací o~tvarech jednotlivých znaků. Jiná interpretace slova \uv{použití} fontů by mohla tvrdit, že se jedná o~okamžik downloadování popisů tvarů znaků do dokumentu. To se asi nejvíce blíží pojetí licence na fonty. Je ovšem důležité se vyvarovat možnosti volně zveřejnit na Internetu nebo někomu poskytnout dokument s~úplnými downloadovanými fonty, protože by je kdokoli trochu více vládnoucí počítačem mohl z~tohoto dokumentu vykostit a začít nelegálně \uv{používat}. V~tom případě by měl podle mého názoru na takovém stavu vinu i ten, kdo dokument zveřejnil, protože on tomu pirátovi umožnil jednoduše krádež. Právníci by se na takovém případě asi vydováděli. Ve Štormově licenci je o~tomto problému také zmínka: \uv{Smíte poskytnout kopii písma (písem) použitého v~určitém dokumentu tiskárně zakázek nebo servisnímu pracovišti, pouze pokud toto již vlastní platnou licenci od S.~P. k~užívání příslušného písmového softwaru.} Dalším výkladem slova \uv{použití} fontů by mohl být okamžik, kdy je třeba vytvořit tvary znaků podle jejich matematických popisů. To se děje v~osvitových jednotkách, v~tiskárnách a při náhledech též přímo v~počítači. Když vytvoříme dokument s~downloadovanými fonty a pošleme jej na některé z~uvedených zařízení, teprve pak se fonty v~tomto smyslu \uv{použijí}. Licence Střešovické písmolijny proto uvádí, že je možno takto fonty~\uv{použít} na neomezeném počtu tiskáren a osvitových jednotek, ovšem v~základní licenci je dovoleno jen do jednoho takového výstupního zařízení fonty trvale instalovat. Typicky nepočítačový, ale jistě správný, výklad slova \uv{použití} písma je okamžik, kdy text čte čtenář. Pokud má třeba Vieweghova kniha náklad několika set tisíc výtisků, pak je \uv{použití} písma v~takové knize řekl bych skoro lidové. To licence vůbec neřeší, ale možná by měla. Otázka možnosti \uv{použití} jakéhokoli softwaru na limitovaném počtu počítačů je rovněž problematická, pokud vezmeme v~úvahu propojení počítačů do sítě. Tam můžeme software reálně instalovat jen na jediném počítači a ostatní pracoviště mohou sloužit jako grafické terminály k~tomuto počítači. Z~technického pohledu software pracuje pouze na jediném počítači (protože jedničky a nuly takového software se odehrávají v~elektrických obvodech tohoto jediného počítače) a ke koncovému pracovišti je přiveden po síti jen výsledný obraz dané aplikace. Takových pracovišť sloužících jako grafické terminály ovšem může být k~tomu centrálnímu počítači připojeno libovolně mnoho a současně na tom počítači může tedy pracovat velmi mnoho uživatelů. Existenci takových multiuživatelských počítačů většina softwarových licencí vůbec neřeší. Asi proto, že právníky, kteří texty licencí navrhují, takové technické řešení vůbec nenapadlo. Oni možná jsou schopni si pod pojmem počítač představit jen osobní PC, na kterém v~jednu chvíli může pracovat jen jeden člověk. Základní licence ke Štormovým fontům má limit pěti počítačů. Ani tato licence neřeší možnost existence víceuživatelských počítačů s~větším množstvím terminálů na nezávislých pracovištích. Moje úvaha k~licenci neznamená, že bych ji chtěl nějak zpochybnit. Rozumím tomu jednoduše tak, že při masovějším \uv{použití} písma v~DTP studiích a reklamních agenturách s~více zaměstnanci je potřeba za to písmo připlatit. Jednotlivec při zakoupení licence k~fontu dostane standardní limit \uv{pět počítačů}. Na rozdíl od obrovských softwarových společností při nákupu licence k~fontům ze Střešovic dáváme peníze konkrétnímu člověkovi, který {\it osobně\/} za svou práci ručí. Považuji to za velký rozdíl a myslím si, že se to pozná i podle přístupu k~zákazníkům. \subsec Písmo Lido %%%%%%%%%%%%%%%%%% Pan Štorm uvolnil pro bezplatné šíření na Internetu šest řezů písma Lido. Původně se jednalo o~zakázku pro Lidové noviny (odtud asi pramení název), ale nakonec z~této zakázky sešlo. Sazeči v~tomto deníku nadále používají běžné písmo Times New Roman, které je součástí operačního systému MS~Windows. Uvolněné písmo Lido je na Internetu k dostání pouze ve verzi TrueType, přičemž pro profesionální použití ve verzi Type~1 je potřeba zaplatit licenční poplatek. Protože TrueTypové verze písma se v~\TeX{}u dají použít jen v~některých distribucích nebo po konverzi fontu na Type~1, pan Štorm se nakonec rozhodl udělat pro \TeX{}isty výjimku a umožnit jim používat zdarma i {\tt pfb} formát těchto fontů. Fonty jsem zařadil do archivu {\tt slido.tgz} a umístil na \url{www.cstug.cz/stormtype}. Samozřejmě je i při použití těchto písem nutné dodržovat licenční ujednání. %\vfil\break \input typomono \end