Zamyšlení nad fixy jako nástrojem použitým ve výuce

Ještě docela nedávno v učebnách převládaly černé nebo spíše zelené tabule a po ruce byla krabice s křídami. V posledních letech těchto klasických pedagogických technologií ubývá a jsou nahrazovány bílou lesklou deskou (někdy jen bílým lesklým nátěrem) a předpokládá se, že křídu nahradí fix. Můj text je povzdechem, že tato změna nemusí být vždy posunem k lepšímu. Tímto textem tedy naprosto zbytečně ventiluji své mindráky nad ztrátou staré dobré technologie. Koho to nezajímá nebo dokonce nad příchodem fixů jásá, nemusí číst dál.

Pucovátko

Jako jeden z argumentů, proč jsou fixy lepší než křída, se uvádí, že to umožňuje udržovat čistší prostředí. To ale vůbec není pravda. Na bílé desce je typicky přimagnetizováno pucovátko velikosti zhruba zubního kartáčku, kterým se dá akorát rozšmidlávat jemný černý prach, který zbyl po fixech. Ten kartáček je typicky zcela zanesený černým svinstvem a je neomyvatelný. Rozšmidlané šmouhy na bílé desce nejdou pořádně vyčistit, neboť kromě toho zubního kartáčku není okamžitě k dispozici žádné jiné řešení. Zkuste si doma vyčistit podlahu zubním kartáčkem bez možnosti jej vypláchnut a pro srovnání zkuste použít normální a pořádný hadr. To druhé se totiž používalo v učebnách v období křídy. Po ruce bylo umyvadlo, kde se velký a vlhký hadr dal opláchnout a křídový prach jednoduše odcházel, kam patří: do kanalizace. Já jsem navíc používal mokro-suchou metodu čištění tabule, při které se nakonec tabule jásavě zazelenala bez jediné bílé šmouhy. Na matfyzu k podpoře mokro-suché metody používají stěrky jako na okna. Takto perfektně vyčistit bílou šmouhovatou tabuli od fixů děsně znečištěným zubním kartáčkem opravdu neumím a myslím, že to ani nelze.

Pravda, prostředí s křídou bylo více prašné, ale křída jako nerost je docela srozumitelná přírodnina. Když jsem toho trochu vdechnul, věděl jsem, co to je. Když se ale nadechnu toho černého prachu po fixech, naprosto netuším, s jakou chemií musí můj organismus bojovat.

Oprava chybiček

Někdy člověk udělá při psaní přehmat či chybu a tu pomůže hbitý prstík, aby z tabule odstranil tu nepřístojnost. V případě křídy mám pak prsty od křídy, ale to se oklepe a je vše v pořádku. Když ale zasáhnu prstem do právě fixem napsané myšlenky, mám prst černý jako lucifer bez možnosti snadného odstranění. Proto je lepší i v takovém případě použít ten kartáček. Člověk ho začne zmateně hledat a studenti hned mají dvojí bžundu: jednak se na tabuli stále směje ta chyba a druhak učitel marně hledá kartáček přimagnetizovaný kdoví kde. Nakonec jej najde třeba těsně u své hlavy. Když jsem potřeboval použít hadr, našel jsem ho snadno přirozeně odložený na vodorovné ploše, nikdy jsem nemusel kvůli tomu zmateně skenovat tabuli a hledat na ní přimagnetizovaný hadr.

Vypsaný fix a vypsaná křída

Úplně zásadní nedostatek fixů je ten, že fix stále existuje, i když už není použitelný. A stále znovu a znovu se jej pokouší nějaký nešťastný pedagog použít. Fix se navíc ze všech sil prvních třicet vteřin snaží nedat najevo, že už by měl dávno být vyhozen, takže to učitel pozná až záhy. Vyzkouší několik fixů přítomných v učebně a všechny se chovají podobně, jakoby se spolu domluvily. V takové situaci fixy z krabice označené "vypsaná fixa" vykazují daleko lepší životnost než ty mimo krabici. Samozřejmě, protože už si nějaký čas odpočinuly. Takže z krabice se ty vypsané fixy vracejí do koloběhu a smysl existence té krabice se zcela vytrácí. A učitelé pak s fixy zoufale cvičí, šermují, mačkají na nich různé čudlíky, ale vše je marné. A jak má služba přijít na to, že v učebně není vhodný fix? Třeba fixy i vyzkouší a ony, odpočinuté, tu jednu či dvě čárky udělají, jakoby byly nové.

S křídou se taková věc nemohla stát: jakmile křída byla vypsána, prostě přestala existovat, nikdo ji tedy nemusel znovu a znovu brát zbytečně do ruky. To je úžasná vlastnost pouze křídy, že když není k použití, tak prostě vůbec není. A služba snadno pozná, že křída v krabici dochází a dodá do učebny jednoduše novou krabici.

Rychlost a komfort psaní

Další vlastnost křídy je, že jí lze psát rychle (např. prudce něco podtrhnout) a nebo pomalu a v obou případech to zanechá na tabuli stejně intenzivní stopu. Ne tak fix, který dodává barvivo do hrotu víceméně konstantní rychlostí, tj. když člověk píše pomalu, bryndá to někdy až příliš moc a při rychlém náčrtku např. souřadnicových os ty čáry fixem v podstatě nejsou vidět.

Když fix dochází a není k dispozici náhradní (což se stává bohužel mnohonásobně častěji, než že by došla plná krabice bílých kříd v učebně), pak člověk musí improvizovat. Například se ukazuje, že takový vypsaný fix vytváří viditelnou stopu, když extrémně zpomalíte psaní. Tím efektivita výukového procesu klesne skoro na nulu a studenti z toho mají bžundu.

Mezi křídou a tabulí je poměrně příjemný koeficient smykového tření, který umožňuje psát poměrně pravidelně a mnohdy i čitelně. Fix místo toho po bílé lesklé ploše klouže jako po ledě a to některým lidem (jako třeba mě) velmi nevyhovuje a významně to zhoršuje krasopis.

Barvy

Významný problém jsou barvy. Za svou třicetiletou pedagogickou praxi jsem spotřeboval metráky bílé křídy. Kromě toho jsem kdysi jako mladý učitel dostal jednu maličkou krabičku barevných kříd a tu mám stále. Křídy v ní moc neubývá. Jinak řečeno, hlavní barva křídy je bílá a ostatní barvy pedagog použije pouze výjimečně. Ovšem výrobci fixů nepřišli na to, že černého fixu by měli dodávat asi stokrát více než barevných (aby se aspoň vzdáleně vyrovnali poměru bílé křídy a barevných). Prostě poťouchle vnucují zákazníkům pouze barevné sady fixů (s jediným černým v sadě, sic!) a sekretářky či jiní dodavatelé těch fixů to kupují a zapomínají na ideální poměr: sto černých ku jednomu barevnému. Tak se stává, že černý fix dojde a barevné kvůli nepoužívání vyschnou. Nebo v učebnách se barevné fixy bohužel válejí s větší převahou než černé a někdy jsou schopny i ochotněji psát. Pak se tedy objeví přednáška v zelené barvě, která je na lesklém bílém podkladě skoro neviditelná. Když jsem jednou zoufale přemlouval černý fix ke psaní, upozornili mě studenti, že v místnosti je přítomný fix červený. S velkou neochotou jsem jej tedy použil, ale nechtěl bych být v kůži těch studentů, protože bych pak všechno viděl rudě.

Skladování

Poslední srovnání křídy a fixu učiním v souvislosti jejich skladováním. Uskladníte křídu a za sto let ji můžete použít. Uskladníte fix a za dva roky je už skoro nepoužitelný. Když služba nakoupí zásoby, pak je riziko, že vyschnou dříve, než se začnou používat.

Jsem si vědom, že trend odklonu od klasických tabulí tímto článkem asi nezvrátím. Výrobci budou zákazníkům vnucovat výrobně co levnější řešení, tj. bílé desky nebo nátěry bohužel lesklé tak, že v odlesku na nich není skoro nic vidět. Pokrok nezastavíš.

6. 11. 2018