Jak jsem se marně snažil pomoci Zpravodaji CSTUGu

Jistě si čtenáři Zpravodaje všimli, že ani začátkem roku 2016 neobdrželi číslo datované do roku 2013. To se dá kvalifikovat jako dost pořádné zpoždění. Už delší dobu proto upozorňuji redakci Zpravodaje CSTUGu na důvody, proč má málo autorů a proč má vůči plánu vydávání takové propastné zpoždění. A navrhuji řešení: musejí se změnit, musejí se vrátit k časopisu, kde TeXisté -- autoři a čtenáři sdílejí své myšlenky z čisté radosti z TeXu, nikoli proto, že potřebují někde získat čárku za publikování. Byl jsem svědkem případu, kdy mi článek ve Zpravodaji vyšel tři roky poté, co jsem ho napsal (sic!), v době, kdy už jsem dávno zapomněl, že jsem někdy něco takového psal, a také v době, kdy technologie pokročily a napsal bych to úplně jinak.

Navrhoval jsem jim proto:

  • Dát explicitně najevo, že si vážíme každého došlého příspěvku, a neprudit autory nějakým pseudo-recenzním řízením s nejasnou dobou trvání a s nulovou vyhlídkou termínu, kdy článek vyjde.

  • Místo anonymního recenzenta přiřadit autorovi redaktora, který s autorem doladí článek k oboustranné spokojenosti.

  • Stanovit kalendář vycházení jednotlivých čísel (třeba dvě do roka) a naprosto striktně ten kalendář dodržovat. Plánované číslo vůbec nevyjde, pokud se k danému termínu dodávání příspěvků pro dané číslo nesejde žádný příspěvek. Autoři získají záruku, že když příspěvek do stanoveného termínu podají, čtenáři jej budou mít ve stanoveném čase v rukou.

  • Přeregistrovat časopis u knihoven jako občasník.

  • Nesnažit si hrát na to, co časopis není. Není vědeckým časopisem, protože vědecké výsledky se musejí obhájit na mezinárodní celosvětové úrovni, což česky vydávaný časopis neumožňuje. To snad chápe každý.

  • Umožnit autorům neformální (ale pochopitelně slušné a korektní) vyjadřování a netrvat tak rigidně na jazykové sterilitě.

Neakceptovali ani jeden návrh. Není jim tedy pomoci. Mrzí mě to. Když jsem pomáhal rozjíždět tento časopis na počátku 90. let společně s Jiřím Veselým a Karlem Horákem, měl jsem pocit, že to je časopis pro šíření radosti z TeXu a netušil jsem, k jakým to dojde koncům. Redakční rada Zpravodaje je dnes v podstatě totožná s výborem CSTUGu a zastává názor, že časopis si bude hrát na vědu a na recenzní řízení a bude jazykově sterilní. Můžete si všimnout, že na stránkách CSTUGu je uvedena i tzv. "vědecká rada" časopisu (cha!). Jediní, kdo jim ještě můžete naznačit, že takto ne, jste Vy, čtenáři, kteří si Zpravodaj platíte ve formě členských příspěvků. Ale ty redakční a vědecké rady asi stejně nevyměníte. Asi též kvůli tomu, že o činnost v CSTUGu je nulový zájem nových TeXistů a je to asi celé odsouzeno k zániku.

Nabídnul jsem Zpravodaji na rozjezd jednak texty z OPmac-tricks, jednak překlad článku z TUGboatu o CTUstyle a dále jsem napsal dva další zcela nové články. Při jejich podávání jsem znovu upozorňoval redakci na body uvedené výše. Nedali si říci. Tož jsem se pustil do experimentu. Do druhého článku jsem vložil udičku ve tvaru neformálního pojmenování toho, co se připisuje na konec seznamu autorů, a pak jsem (jako každý rybář) měsíc trpělivě čekal, než přijde recenze. Předpokládal jsem, že to bude recenzovat T. Hála, který během svého životního vývoje se bohužel transformoval do přemrštěného jazykového puristy (viz jeho problém třeba se slovem dodefinovat), a ten se na udičku chytí. Ačkoli jsou recenzenti před autorem utajeni, podle rukopisu recenze bych předpokládal, že jsem se nemýlil. Rozhodně jsem na udičku chytil rybu a znovu rozproudil diskusi o smyslu časopisu Zpravodaj a o zásadách uvedených výše. Pro dokreslení, jiný recenzent téhož článku neměl problém a článek doporučil.

Experiment jsem navíc doprovodil soukromým srovnáním chování redakce Zpravodaj a redakce TUGboat. Oba články jsem poté, co byly podány pro Zpravodaj, převedl do angličtiny a nabídl je v mírně modifikované podobě TUGboatu. Pro dokreslení časových souvislostí to vypadalo takto:

  • 30. 12. 2015 jsem nabídl článek o Apnum pro Zpravodaj v češtině.

  • Po jistém naléhání, kdy se dozvím, zda je článek přijat, jsem dostal odpověď: za měsíc. Zda se dozvím, kdy přesně článek vyjde, odpověď: nikdy.

  • 21. 1. 2016 jsem nabídl druhý článek o OPmac-bib pro Zpravodaj v češtině.

  • 19. 2. 2016 jsem nabídl oba články pro TUGboat v angličtině.

  • 20. 2. 2016 jsem byl redakcí TUGboatu ujištěn, že jsou nadšení, že jsem jim poslal články, a že je jistě zařadí do "next issue", tedy do březnového časopisu. Takovou rychlost, takové nadšení ani takovou záruku, že články skutečně vyjdou (a kdy), jsem v případě Zpravodaje bohužel nikdy nezaznamenal.

Dal jsem tedy českým čtenářům náskok zhruba měsíc v možnosti, že se dočkají článků ve Zpravodaji. Ale Zpravodaj není bohužel připraven na takovou rychlost, takže bylo skoro naivní se domnívat, že český čtenář dostane články do rukou dříve než čtenář TUGboatu.

Upozornil jsem znovu redakci Zpravodaje na diametrálně odlišný přístup ve vztahu k autorům, že by si měli autory spíše hýčkat, než je odrazovat. Vždyť potenciální množina autorů Zpravodaje je daleko menší už kvůli tomu, že ne všichni na světě umí česky nebo slovensky. Také jsem je upozornil na to, že by si možná měli vzít příklad z TUGboatu i v dalších věcech. TUGboat má podtitul "The Communications of the TeX Users Group" a na svých stránkách se explicitně vyhrazuje proti formálnímu jazyku vědeckých článků:

Basic style tips: first, please try to be concise, for the benefit of readers and yourself. Second, be precise but informal, as if you were giving an explanation to an interested friend. And third, avoid the pomposity and passive voice that is stereotypical of academic journals.

Odpovědí ze strany šéfredaktora Zpravodaje byly bohužel jen úvahy, jak jsem asi přeložil neformální výrazy z mých českých článků do neformální angličtiny. To pochopitelně neumím, protože angličtinou vládnu mizerně. Takže tyto úvahy byly jen planým plácáním, které odváděly pozornost od hlavního problému: že Zpravodaj nefunguje a potřebuje změnu v politice jeho fungování.

Ukazuje se, že napsat článek do TUGboatu je výrazně jednodušší a příjemnější. K čemu tedy potřebujeme Zpravodaj?

Pro dokreslení naší mimoběžné komunikace uvádím některé záchytné myšlenky:

Wagner 30. 12. 2015

Děkuji za článek. Ač to tak někdy nevypadá, Zpravodaj je recenzovaný
časopis, takže očekávejte připomínky recenzentů (pokud připomínky budou).

... stoprocentní záruku na termín recenze nedá nikdo na světě, alespoň takové
jsou mé zkušenosti. Elsevier zaručuje 3 týdny, ale u jednoho z mých článků
to trvalo 8 měsíců. Begel House mi po půl roce článek vrátil s tím, že
recenzi nikdo neudělá, takže článek neberou. V jiném časopise, kde také
zaručují 3 týdny, to po mnoha urgencích trvalo 14 měsíců. U obou takto
dlouho recenzovaných článků jsme dostali jenom několik formálních
připomínek, které jsme opravili během 10 minut. Mohu tedy zaručit, že naše
recenze jsou rychlejší než u Elsevier (ale jsou i případy, kdy to Elsevier a
ACS stihnou za měsíc).

Olšák 21. 1. 2016

dovoluji si Vám nabídnout další článeček do Zpravodaje, tentokrát o balíčku
OPmac-bib. Souvisí to pochopitelně s tím, že z posledního setkání TeXistů v
Brně vím, že nabídka článků nenaplňuje poptávku.

Prosím o posouzení, zda je nabízený článeček pro Zpravodaj vhodný a o včasné
informovaní o dalším postupu. Pokud byste článek přijali, chtěl bych také
vědět, kdy bude publikován. Nestačí přitom oznámit číslo časopisu, ve kterém
najdete pro článeček místo, ale je nutné stanovit konkrétní datum v
kalendáři a držet se ho.

Článeček zatím neprošel žádnými korekturami. Rozumné korektury jsem
pochopitelně připraven zapracovat a zaslat Vám podklady pro zpracování
článku v časopise, tj. např. zdrojový soubor k článku.

To ale až po vyjádření, zda článeček akceptujete a po stanovení data vydání.
Wagner 21. 1. 2016
... musím napsat, že se mi vůbec nelíbí Vaše vyděračské metody (...dále dlouze
rozepisuje své osobní zkušenosti s časopisy indexovanými v databázích
Thompson a Scopus, jmenovitě Elsevier, Springer, American Chemical Society...)

Nevidím tedy nejmenší důvod, proč by Zpravodaj měl poskytovat tak vysoce
nadstandardní služby autorům, když je neposkytují ani ti světově
nejvýznamnější nakladatelé.
Olšák 22. 1. 2016
děkuji za informaci, že jste obdrželi mou nabídku článku. Jako obvykle 90
procent textu odpovědi pana Wagnera je od věci a navíc se zde míchají jabka
s hruškami, Elsevier se Zpravodajem. Ale na to jsem si u odpovědí pana
Wagnera už zvykl.

Z odpovědi je zřejmé velké nepochopení, proč ty své články do Zpravodaje
nabízím. Je to proto, že chci Zpravodaji pomoci, a také chci Vás, redakční
radu, motivovat k dodržování stanovených termínů. Tím má šanci se ten
časopis vzpamatovat. V žádném případě nenabízím článek proto, že se chci
chlubit, že můj článek vyšel v prestižním časopise Zpravodaj. A vůbec to
nechci dokladovat jako výzkumnou činnost u svého zaměstnavatele. Je mi
*úplně jedno*, zda můj článek ve Zpravodaji výjde nebo ne. V tuto chvíli
řešíme jen to, zda Vy přijmete mou nabízenou pomoc nebo ne. Jste schopni to
pochopit? Vnímáte rozdíl mezi např. Elsevier a Zpravodajem? Připomínám, že
se v roce 2016 připravuje k rozeslání číslo druhého zmíněného časopisu,
které měli členové/předplatitelé dostat v roce 2013. Neměli byste se kvůli
tomu chytit za hlavu a hledat jiný model pro ten časopis?

Mohu ve svém předmětu, kde mám zapsány zájemce o TeX, některé studenty
motivovat k tomu, aby jejich semestrální práce měla podobu článku pro
Zpravodaj. Tam může být další zdroj článků. Ale nemůžete to ode mne vůbec
předpokládat, budete-li si dál hrát na Elsevier.

Wagner 5. 3. 2016

v příloze jsou obě recenze spojené do společného souboru.

Olšák 5. 3. 2016

připojuji své reakce na recenze obou článků. Pokud mi napíšete, že takto to
akceptujete a uvedete datum, kdy vyjde číslo, do kterého budou články
zařazeny, obratem Vám pošlu zdrojové soubory těch článků, abyste si to mohli
převést třeba i do LaTeXu.

Pokud články dle mých reakcí neakceptujete, pak bude potřeba počítat s tím,
že Vám ty články k vydání v časopise neposkytnu.

... Pěkně si hrajete na ty recenzenty. Jen autoři nejsou, protože takovou
hru v případě tohoto časopisu asi právem považují za zcela ulítlou:).

Wagner 5. 3. 2016

požádal jsem recenzenty o názor, co si o tom myslí. Jako dlouholetý
šéfredaktor mohu zcela odpovědně sdělit, že autoři si rozhodně nemyslí, že
je to hra na recenzenty. Recenze berou vážně a články upravují. I mé články,
které jsou v právě distribuovaných Zpravodajích, prošly recenzemi. Buď jsem
navržené úpravy udělal sám, nebo jsem souhlasil s tím, že je za mě provede
ten, kdo měl na starosti přípravu Zpravodaje do tisku. Od roku 1996 jsem se
setkal pouze se dvěma problémovými autory. První odmítl přijmout připomínky,
zveřejnění článku zakázal a od té doby nic neposlal. Druhým problémovým
autorem jste Vy. Nedostatek autorů tedy není způsoben recenzemi, protože
ostatní autoři je berou vážně a posílají další články (tedy alespoň v
minulosti to dělali). Někteří autoři (především studenti) si zapisují články
ve Zpravodaji do své publikační činnosti, někteří autoři takové články hlásí
jako jeden z výstupů grantů. Pochybuj, že by své články chtěli mít zrovna
vedle příchlastků. Ono by se to mohlo universitám i grantovým agenturám dost
nelíbit. A navíc, já osobně nepovažuji slova "zpravodaj" a "bulletin" za
synonyma slova "bulvár".

Wagner 15. 3. 2016

(citace anonymního recenzenta):
Co ale nejsem ochoten připustit, je onen lejblík a příchlastek. Pokud autor
buduje "čtivost" svých článků na pochybné terminologii, asi se bude muset
spokojit s publikací na svém "bulvárním" webu.  Neříká se mi to lehce,
protože články tohoto typu by se do časopisu skutečně hodily a je taky
pravda, že ten "lejblík" třeba koresponduje s TPP vydaném ve Zpravodaji, ale
nemohu si pomoci, jako základ slova "příchlastek" mi vychází "chlast" a
absolutně netuším, jak se takové slovo vůbec dostalo do kontextu s dodatkem
nebo přídavkem.  Kromě toho skutečně na mé několikeré dotazy u kolegů jsem
nikdy nedostal odpověď, že by se s tímto slovem setkali, takže to rozhodně
nepřispěje ani čtivosti ani srozumitelnosti textu.  Pokud je to nějaká
krajová zvláštnost v oblasti Dejvic, uznávám, že má právo na existenci, ale
nemá právo na existenci v odborném celostátně (mezinárodně) vydávaném
časopisu.

Anonymní recenzent tedy "absolutně netuší", že "příchlastek" byla udička, kterou bych byl ochoten i stáhnout, pokud by Zpravodaj dal záruky, že se začne chovat normálně (podle bodů uvedených výše). Ale "lejblík" bych pochopitelně ponechal. Dále mě anonymní recenzent uráží, když píše o Olšákově "bulvárním" webu. Za této situace snad uznáte, že nemá smysl se Zpravodajem dále spolupracovat.