Mé skromné pěvecké experimenty

Od Ježíška jsem dostal na konci roku 2017 mikrofon a hnedle jsem jej vyzkoušel. Zkouším zpívat, ne vždy to je pochopitelně úplně ono. Jsou to jen takové soukromé pokusy pro radost. Rozsahem vysokých a nízkých tónů pokryji zhruba rozsah Gotta, jehož písničky jsem si oblíbil ještě když jsem byl malý kluk. Barvou hlasu jsem samozřejmě někde jinde, takže pochopitelně "Gott revival" to není. A do Gottova školeného hlasu to má taky hodně daleko. Gottovi to ovšem po poslední operaci už moc nezpívá (pochopitelně, na zpěvu se podílejí zejména břišní svaly, které mu v nemocnici rozvrtali), tož já mám na druhé straně občas období, kdy mě postihne nahrávací amok. Mám nevýhodu, že skáču od počítače k mikrofonu a zpět. Nemám k ruce technika, dělám obojí práci: zpěv i technické úpravy. Obojí na amatérské úrovni.

Bílá (Memory) (duben 2018)

Orchestr, který nahrál ten podklad, postupně stále více přidává na síle. V závěru je forte se všemi možnými nástroji, včetně třeba činelů. Měl jsem tedy obavy, že můj hlas se v tom utopí. I rozhodl jsem se ten orchestr v poslední sloce (která je navíc o tercii výše) přeřvat. Vím, že na výšky je mikrofon výrazně citlivější, takže jsem navíc v poslední sloce od něj uskočil. Přesto pár period sinusovek přišlo o své čepičky a je tam mírné zkreslení. Ale tím, že se to nakonec zempétrojkuje a tím mírně a ztrátově pomrší, není to zkreslení snad tak znatelné.

Být stále mlád (Forever Young) (květen 2018)

Rozhodl jsem se věnovat tchánovi k 80. narozeninám tuto nahrávku. V originále (Forever Young) by ji zřejmě nepochopil. Překlad, který zpívá Gott, jsem jen tupě převedl z ich-formy do du-formy. Podklad, který jsem měl z jednoho zakoupeného karaoke, mi nevyhovoval, neboť to bylo pojato (včetně pořadí slok a kusů refrénů) zcela jinak, než jsem zvyklý. Požádal jsem tedy pana Mlčocha, který na youtube napodobuje Gotta, zda by mi nenabídl nějaké své hudební podklady. Ale neodpověděl mi. Vzal jsem tedy nahrávku s Mlčochem a jeho hlas jsem rozmazal a do toho nahrál hlas svůj. Vypadá to podobně, jako když máte uhlem nakreslenou kresbu, rozpatláte to prstíkem a překreslíte přes to znovu. Pro skoro hluchého dědečka to je asi postačující. Myslím, že si nevšiml, že je s tím podkladem nějaký problém.

Kaťuša (leden 2018)

Můj syn Radek rád mlátí do kláves, ale průnik jeho a mých hudebních preferencí (že bychom si spolu zahráli a zazpívali) je bohužel velmi malý, takže společná produkce se podaří jen někdy. Toto byla taková rychlovka, kdy jsem se přidal k jeho hře naživo. Odmítl dělat další zpětné korektury, takže to je jen tak, jak to vyšlo napoprvé. Já jsem k tomu pak donahrál ještě v refrénech druhý hlas, protože ten tenor samotný pro tu budovatelskou píseň moc nesedí. Takže jsem si vyzkoušel, jak zní můj vlastní dvojhlas.

Muzika (únor 2018)

U této nahrávky jsem chtěl zejména vyzkoušet známou techniku dynamických mikrofonů, že když se k němu co nejblíže přiblížíme, zdůrazní se zajímavým způsobem hloubky. Ty jsou v první části první sloky. Gott například ty hloubky má jen ve studiové nahrávce a na koncertech se do nich moc nepouštěl a rovnou začínal zpívat o oktávu výše. Myslím, že jsem to se zdůrazněním těch hloubek poněkud přehnal a zní to (ve velkých bednách) poněkud uměle. Ale, byl to jen takový experiment. Bavilo mě taky do refrénu dodatečně přimíchat originální Gottovu nahrávku, takže mi tam Gott nakonec posloužil jako sborista společně s ostatními sboristy.

Pábitelé (leden 2018)

Tohle byl jeden z mých prvních pokusů s mikrofonem navíc provedený na jedno nahrání za použití podkladu z karaoke. Třebaže tam jsou někdy intonační nepřesnosti (diplomaticky řečeno), nechal jsem to být. Ale to závěrečné Gis (oblíbený to Gottův tón ve výškách) se docela povedlo, nebo ne?

Slzy tvý mámy (leden 2018)

Tak toto je taková přeřvávačka. Neměl jsem k tomu podklad, tak jsem vzal originální nahrávku od Olymic. A protože jsem stál blízko mikrofonu, je mě slyšet výrazně více než Petra Jandu. Taky jsem chtěl zjistit, jak zním v poněkud drsnější než ryze tenorové poloze. No, moc velký rozdíl asi patrný není.

Stín katedrál (leden 2018)

Radek mi byl ochoten (i když s velikým sebezapřením) pomačkat své klávesy tak, aby to vytvořilo doprovod k téhle písničce. Nahráli jsme to živě (tedy oba současně), ale pak jsem se pustil do postprocesingových experimentů. Neckář v jednom rozhovoru říká, že u té písničky mu ve studiu řekli, ať strčí hlavu do plechové konve. Při možnostech současných technologií jsem hlavu nikam strkat nemusel, jen jsem to prohnal různými záměrně zkreslujícími filtry, aby to znělo jako ta Neckářova konev. Bohužel, vedlejší efekt je ten, že je to natolik zkresleno, že se vůbec nedá poznat, že jsem to já. Ale jsem.

Stokrát chválím čas (únor 2018)

Tato nahrávka vznikla na první pokus na karaoke podklad, který byl v tomto případě dost podobný originálu. Většina písniček středního proudu je pochopitelně o lásce, tahle navíc s nepatrným erotickým podtextem. Což je svým způsobem nevýhoda, protože toto se úplně nehodí do úst padesátiletému dědkovi, jako jsem já. Přesto mě ta písnička bavila a snad se i trochu povedla...

Trezor (leden 2018)

Tato rytmická písnička mi činila jisté potíže, protože jsem rytmický analfabet. Už v tanečních jsem se projevoval jako toporné arytmicky se pohybující dřevo. Nyní mi činil potíže okamžik nástupu zpěvu první sloky. Tak jsem požádal syna, aby si zahrál na dirigenta a mávnul mi, kdy mám začít. Mnozí u té písničky prý mají problémy s dechem, já jsem toto nepociťoval. Možná taky proto, že jsem u toho nemusel dělat roztodivné pohyby, jako dělá Gott v proslulém televizním klipu Trezor. Ale on jistě nejprve nahrál zvuk a pak nezávisle na tom ty podivné pohyby, které tedy reprodukovat vůbec nedokážu.

Už z hor zní zvon (leden 2018)

Toto je zase jedna skladba, kde syn Radek byl ochoten (i když s výhradami) mi udělat doprovod na klávesy a nahráli jsme to společně na první pokus. Bohužel jsme se úplně nedomluvili na hudebním aranžmá, takže já jsem počítal s poslední slokou jako slabou, uklidňující, znějící skoro do ztracena, zatímco on v prostředku poslední sloky začal bušit akordy nejen levou, ale i pravou rukou. Můžete si všimnout, že to zpěváka trochu rozhodilo. Dále jsem tuto písničku upravil postprocesingem a přidal do ní až moc lapidární echo. Omylem jsem smazal původní stopu vokálu bez echa. Nemohl jsem se k tomu pak už vrátit. Sice bych to mohl nazpívat znovu, ale to bych pak chtěl přesvědčit syna, aby mi to také znovu zahrál (abychom se zbavili těch akordů v poslední sloce). K tomu se mi zatím nepodařilo jej přesvědčit. Takže je to takový provizorní kousek...