Několik postřehů k současné korona hysterii a epidemii strachu

Před skoro dvěma lety začali lidé téměř na celém světě sledovat šíření nového viru SARS-CoV-2 (dále jen ten virus) a nemoci jím způsobené. Začalo to mít obrovskou publicitu. Do té doby bylo v přírodě a v lidských organizmech také obrovské množství mikroorganizmů poznaných i nepoznaných, působících blahodárně, neutrálně či škodlivě. Ale nemělo to a nemá takovou publicitu. Do té doby lidé umírali a umírají na různé nemoci, ale nemělo to takovou publicitu a čísla jsme nesledovali skoro každodenně v médiích.

Nepopírám, že u některých jedinců může mít nakažení tímto virem závažné a někdy dokonce fatální důsledky. Je třeba mít před novou nemocí tím virem způsobenou respekt. Přesto za období, kdy se ten virus jaksi sleduje, umřelo (jako obvykle) nejvíce lidí na rakovinu a na problémy oběhového systému. Ukázalo se tedy, že to není takový zabiják, jako např. ve středověku mor, kdy během jediného roku vymřelo 20 procent populace. Takže je třeba mít respekt, ale není třeba to zas tak přehánět.

Současně s tímto virem se ale začalo šířit něco daleko horšího, za co si mohou lidé sami: strach ze smrti, ztráta základních svobod a radosti ze života, rozpad civilizace. Protože se mi tento trend velmi nelíbí, napsal jsem tento text a k uvedeným heslům se pokusím rozepsat podrobněji. Pro možnost odvolat se na jednotlivé části textu jsem jej rozčlenil na několik "problémů".

Problém 1 -- způsob šíření

Fakt je, že se ten virus šíří (jako ostatně každý jiný koronavirus) poněkud zákeřně kapénkami při dýchání. Je skoro jisté, že se tímto způsobem přenese během krátké doby skoro na každého a hygienici s tím svými metodami karantén příliš mnoho nezmůžou. Nejpodstatnější je, jakým způsobem se ten virus v tom kterém jedinci projeví, ne fakt, že se šíří. Tj. jak na ten virus zareaguje konkrétní imunitní systém. Tato podstatná věc je ale bohužel skoro zcela opomíjena a sleduje se jen šíření viru samotného, což ale samo o sobě ještě žádnou nemoc nemusí způsobit.

Problém 2 -- epidemie strachu

Kvůli zákeřnému způsobu šíření a také proto, že byla často osoba testovaná pozitivně na přítomnost viru označována v médiích naprosto chybně za nemocnou a titulky křičely o narůstajících počtech takto "nemocných", vyvolala média v lidech strach. Život je ale každý den loterie s rizikem těžkých následků či smrti. Přesto jsme dosud byli ochotni se s tím smířit a až do roku 2019 normálně žít. Až apokalyptické předpovědi v médiích v souvislosti s tímto virem ale způsobily skoro paniku. Lidé za pocit, že něco dělají pro své bezpečí, začali být ochotni se vzdávat některých svých svobod. Hlavním motorem k tomu je bohužel strach.

Poblém 3 -- strach vzájemný, ztráta sociálních vazeb

Zákeřný způsob přenosu tohoto viru způsobil, že se někteří lidé začali bohužel bát jeden druhého. Ztratili to nejpodstatnější, co k životu potřebují: vzájemný kontakt. Navíc se lidé bohužel sami rozeštvávají proti sobě. Stačí mít rozdílný než "shora posvěcený" názor, jak tuto složitou situaci zvládat, co je důležité méně a co více, a jste vylučován ze společnosti. A není k tomu ani zapotřebí represivních složek státu, lidé jsou rozeštváni proti sobě sami. A média to přiživují i používáním termínů "odpírač" a podobně. Rozeštvaní lidé proti sobě bez perspektivy toto nějak uklidnit, to je dle mého názoru příznak konce civilizace, jak ji známe.

Problém 4 -- první symbol submisivity: roušky

Roušky možná dělají trošičku bariéru šíření tohoto viru pomocí kapének, ale jen nepatrně a i z medicínského hlediska je jejich nadužívání sporné. To nejvíc negativní, co ale na rouškách vidím, je jejich symbolický význam. Jedinec tím dává najevo, že zřejmě podlehl epidemii strachu a je ochoten si omezit tu nejzákladnější životní funkci, kterou každá živá bytost včetně člověka zcela nezbytně potřebuje, totiž svobodné dýchání. Další negativní symbol roušky je jejich symbol submisivity: dám si pásku na ústa, tj. nesmím nikomu do toho kecat, naopak někdo jiný bude za mě rozhodovat. Jakmile se vládám ve mnoha státech světa podařilo všechny obléci do roušek, zjistily, že ta metoda strachu funguje a že mohou vstupovat do našich životů měrou dosud nevídanou. Poručily postupně ještě větší překážky dýchání: už ne roušky, ale respirátory. A zase jim to vyšlo, bohužel.

Problém 5 -- odpovědnost za druhé z pohledu roušek

Z fyzikálního pohledu je zřejmé, že roušky nebo respirátory při správném způsobu používání mohou mírně ochránit především nositele této překážky dýchání (dále jen dusítka). Bojuje-li ale můj organizmus zrovna s tím virem, pak se mimo dusítko s mým výdechem virus jistě dostane. Možná v menší míře, ale o to ve větší míře se vrátí tam, kde už nemá být. Je otázka, zda to můj imunitní systém ustojí, nebo ze zpětného vdechování se o to více rozbouří a odnesu to třeba s těžkými následky. Nebo se stanu ještě větším přenašečem, než bych byl při normálním fyziologickém dýchání. Přesto heslo "dusítko chrání druhé" se stalo bohužel podpůrným argumentem tento symbol submisivity používat. A stávají se situace, kdy mají na sobě dusítko lidé např. v malé skupince, kde o dusítko nikdo vůbec nestojí, ale protože netuší, jak na odložení dusítka zareagují ti ostatní, raději neprovokují. Někteří říkají: doktoři na operačních sálech roušky používají právě z důvodu, aby sami nešířili nákazu. Ano, ale používají je ne proto, aby viry z vydechovaných kapének zcela eliminovali, ale aby snížili jejich množství ve směru pohledu, když se lékař potřebuje dívat na operované místo. A po každém použití lékaři roušku odborně zlikvidují.

Problém 6 -- mylný pocit, že porazíme přírodu

Moc mě netěší, když naši vládní představitelé a tzv. odborníci používají frázi: musíme s virem bojovat, nebo dokonce, že ten boj vyhrajeme. Těm lidem chybí pokora vůči přírodě. Už z pohádek děti vědí, že mít plášť neviditelnosti znamená stát se neporazitelný. S neviditelným nepřítelem se bojovat nedá. Lidé mohou dělat jakákoli opatření, ale příroda si nakonec udělá, co chce. Epidemie nemocí v minulosti po dvou či třech letech odezněly, tato odezní asi podobně. A je úplně jedno, jaké k tomu člověk dělá opatření. Bohužel, pokud jsou negativní projevy tohoto viru lokálně na ústupu, dozvídáme se, že to je díky opatření. Když jsou ty projevy zrovna na vzestupu, je to prý tím, že lidé opatření nedodržují. Ať nakonec příroda zareaguje jakkoli, hlasatelé opatření mají vždy argument, který posílí jejich pravdu. Ale oni se mýlí. Ověřit jejich pravdu nemůžete, neboť nemůžete stav světa dostat do zcela stejného stavu, v jakém byl, a resetovat pokus s jinými opatřeními a podruhé změřit výsledek. Namyšlenci, kteří si myslí, že přelstí přírodu, na to časem doplatí. Příroda je mohokrát složitější, než si kdokoli může myslet. Ukázkový příklad marného boje namyšleného člověka s přírodou najdete v příběhu australských králíků, viz wiki.

Problém 7 -- testy nepatrně odhalující plášť neviditelnosti

Je sice pravda, že lidé vyvinuli testy, které umožní s jistou omezenou přesností prohlásit, zda je v organismu přítomen ten virus. Ale to není zas taková výhra, jak bychom mohli předpokládat. Jednak přesnost testů zákonitě nemůže být stoprocentní, ale hlavně přítomnost viru v organismu (i kdybychom zcela jistě věděli, že tam je nebo není) nám nedává vůbec žádnou predikci, jak se bude dále chovat. Zda třeba je na ústupu a člověk takto otestovaný už nešíří ten virus do svého okolí v nebezpečné intenzitě. Také nevíme, jak se ten virus projeví v otestovaném organismu. Imunitní systém každého člověka je zcela jedinečný a z výsledku jednoho testu tedy víme velké kulové nic. Přesto výsledky měření nepřesnými testy se staly základním údajem o "epidemii". Každý jedinec přitom v sobě nosí rozsáhlou zoologickou zahradu mikroorganizmů, testování jenom jediného takového organizmu naprosto nemůže dát obrázek o tom, jak příroda na úrovni mikroorganizmů funguje. Můžete těmi testy jen mlhavě (protože testy jsou nepřesné) pozorovat, že se ten virus skutečně šíří a zřejmě se postupně rozšíří do celé populace. To ale není vůbec překvapivé, to bychom asi věděli i bez testů a hygieniků. Tak proč testujeme? Budeme-li stále testovat, pouze shledáme, že ten virus tady v přírodě prostě je a navždy bude, stejně jako tisíce jiných, které ale pro tentokrát netestujeme.

Problém 8 -- počty hospitalizovaných

Je fakt, že křivka udávající počet pozitivních (nepřesných) testů korelovala s asi týdenním zpožděním s počty hospitalizovaných. Otázka ale je, jakým způsobem hospitalizovaných. To z dat nevyčteme. Zda přijeli do nemocnice se zlomenou nohou a byla u nich (nepřesným) testem odhadnuta přítomnost viru, nebo přijeli s jinou nemocí nebo s dýchacími potížemi, které (zase pouze pravděpodobně) souvisí s tím virem. Chtělo by to aspoň ty hospitalizované rozdělit podle těchto kritérií. Slovo epidemie či dokonce pandemie nějaké nemoci se používá v souvislosti s jistým počtem takto nemocných hospitalizovaných. Tyto počty v případě nemoci způsobené tímto virem přes léto sice nebyly ani zdaleka dosaženy, přesto se stále mluví o epidemii a vláda se se svými nařízeními, kterými zasahuje do našich práv, stále opírá o zákon o mimořádných opatřeních při epidemii.

Problém 9 -- čekání na spasitele

Někteří lidé bohužel čekají, že problém s "epidemií" způsobenou tím virem vyřeší vláda či odborníci. A vláda se ráda chopila tohoto úkolu a začala omezovat všem jejich práva ve jménu řešení covid problému, nejen těm, kteří od vlády toto řešení očekávají. Víme, že ve státech, kde se toho vláda takto aktivně nechopila, proběhly projevy tohoto viru obdobně nebo s menšími negativními projevy než u nás.

Problém 10 -- covid byznys

Na začátku roku 2020 se přišlo s ideou používání anti-covid desinfekce. Už v té době mě napadlo, že rozlít zásoby methanolu do lahviček s nápisem "anti-covid" je daleko výnosnější byznys než dělat totéž s lahvičkami s nápisem "směs do ostřikovačů". Kdybych ty kubické metry methanolu na skladu měl, s radostí bych přemaloval lahvičky, do kterých to přelévám. Přitom desinfekce lihem v souvislosti s viry je sporná, má to smysl v případě baktérií. Na viry má zřejmě líh stejnou účinnost jako obyčejná voda. Ale byznys je byznys. Poté přišel byznys s respirátory, testy a vakcínami (ve všech případech asi s podobně spornou účinností jako ta desinfekce). Je zřejmé, že některé firmy z toho silně profitují na úkor těch, co podlehli epidemii strachu. A ta epidemie strachu se šíří nejen mezi těmi, co mají skutečně strach (živený médii), ale i mezi ostatními, kteří sice strach nemají, ale jsou první skupinou nuceni nebo tlačeni výše zmíněné pomůcky používat.

Problém 11 -- rozdělení společnosti

Momentálně bohužel dělíme společnost na skupinu A a B. Skupina A má vládou stanovené jisté výsady, zatímco skupina B je zatracována. Být ve skupině A může ten, který splní aspoň jednu ze tří podmínek: měl medicínsky potvrzený pozitivní test před maximálně určitou dobou (v řádech měsíců), měl testovacím byznys centrem potvrzený negativní test maximálně před určitou dobou (v řádu dnů), prošel stanoveným očkováním před maximálně určitou dobou (v řádu měsíců). Vidíte, že příslušnost ke skupině A nebo B se v čase mění, nic není definitivní. Aby se člověk udržel ve skupině A, musí průběžně využívat služeb covid byznysu. Navíc mnozí mají bohužel pocit, že tyto služby jsou zadarmo, protože jsou pokryty pojišťovnami. Ale ony zadarmo nejsou. Zkuste si jako krátké cvičení spočítat, kolik jste vy a zaměstnavatel za dobu svého produktivního věku pojišťovně ze superhrubé mzdy zaplatili. Já osobně vůbec nemám radost, že tyto mnou vydělané peníze jsou nyní takto vyhazovány ve prospěch covid-byznysu. Také mám pocit, že skupina A je vůči skupině B daleko agresivnější a nutí ji přejít do skupiny A. Zatímco příslušníci skupiny B většinou respektují, ať se skupina A chrání tak, jak si myslí, že je to správné, a použije k tomu třeba i prostředky pojišťovny, ale ať nezasahuje ostatním do žití.

Problém 12 -- soukromá informace o zdraví

Dosud byla jakákoli informace o zdraví věcí výsostně soukromou a znali jste ji jen vy a váš ošetřující lékař. Tento stav je postulován mezinárodní úmluvou o biomedicíně a dalšími zákony i lékařskou etikou. Najednou ale jedna informace o zdraví vytržená z kontextu o celkovém zdraví jedince se jakoby má stát věcí veřejnou. Například provozovatelé hromadných akcí ji mají zjišťovat, aniž by na to měli podporu v zákoně, a rozčleňovat lidi do skupin A a B. Lidi ze skupiny A se navíc veřejně a rádi o této zdravotní informaci o sobě svému okolí pochlubí. Že ji zveřejňují osobám, které nemají právo ji vědět, jim vůbec nevadí. Jsme tedy svědky dalšího paradoxu a ztráty soukromí nakonec všech, i těch, co tuto informaci o sobě neposkytnou. To považují za nezákonný vstup do soukromí lidí a hlavně za velice nebezpečný precedent. Protože žijeme v rozsáhlé zoologické zahradě všemožných mikroorganizmů, mohlo by totiž někoho napadnout i informaci o některém dalším z nich povinně zveřejňovat.

Problém 13 -- očkování

Když se poprvé objevila zpráva, že byla povolena výjimka z nedokončených ověřovacích studií vakcín proti tomu viru a nic nebrání masově očkovat populaci, zhrozil jsem se hned ze dvou důvodů. Za prvé: covid-byznys se rozjede ve velkém. Kubíky methanolu ve skladech označované nově jako anti-covid je proti tomuhle úplná fraška. A metody byznysu mají hodně daleko k etice a pojedou hlava nehlava. Za druhé: lidé si zahrávají s ďáblem. Všichni propagátoři vakcín se tváří jako vševědi a že dokáží přelstít přírodu, ale oni nevědí nic. Stačí si vzpomenout na již známý příklad s australskými králíky. Tohle může dopadnout pro celou civilizaci úplně špatně. Možná nevidíme dost zřetelně nežádoucí efekt tohoto počínání nyní, ale je bohužel velmi pravděpodobné, že si to příroda nenechá líbit a v horizontu několika let se to projeví. A ti namyšlenci na to zase vymyslí nějaké řešení, příroda na to zareaguje jinak, než oni zamýšlejí, a tak pořád dokola až do úplné zkázy civilizace. Protože je téma očkování docela zásadní, dovolím si je rozdělit do několika odstavců.

Reklama na byznys, kterou hradíme my všichni

Když podnikáte, musíte si zaplatit reklamu sami. Reklama na léky je navíc sešněrovaná ještě dalšími etickými pravidly (což je správně). Výrobci covid vakcín ale nemusejí řešit nic. Jejich výrobky propagují vlády jednotlivých zemí, dělají to i způsobem přízemního byznysu, který je daleko za etickými pravidly reklam na léčiva: losování o tenisky či iPhone, umožnění cestovat. A dělají tu reklamu z daní, které jsme zaplatili my. Takovou zrůdnost prostě nevymyslíš. Výrobci covid vakcín podepsali smlouvy o prodeji s jednotlivými vládami (v našem případě se ani s naší vládou nebavili a smlouvu uzavřeli jen s Bruselem). Tyto smlouvy jsou nevýhodné pro spotřebitele, a třebaže zveřejněné, na mnoha místech začerněné. Státy samy se pak musejí starat o odbyt těch výrobků.

Nepravda o kolektivní imunitě

Propagátoři vakcín uvádějí, že je třeba proočkovat skoro celou populaci, aby bylo dosaženo kolektivní imunity. Takový princip fungoval například u varioly (pravé neštovice), protože příslušný virus se šířil dle jiných pravidel: šířil se pouze z člověka na člověka, tj. neexistoval rezervoár viru v organizmech dalších zvířat. Nemutoval. Také projev nemoci byl snadno diagnostikovaný pohledem a mohly tedy účinně zabrat karanténní a s tím spojené vakcinační metody. Ovšem ten virus, o kterém se tu celou dobu bavíme, má svůj rezervoár v přírodě mimo organizmus člověka, mutuje a proočkování lidské populace tedy ten virus nevymýtí, jako se tomu podařilo u viru varioly. Lidé, kteří podlehli heslu kolektivní imunity a šli se nechat očkovat pro druhé (protože sami z nemoci příliš obavy neměli) jsou podvedeni.

Nepravda o nemožnosti šíření viru očkovancem

Když propagátoři tvrdili, že očkovanci nebudou šířit ten virus dál, pomyslel jsem si, že kecají. Vakcína je postavena na principu ovlivnění jediné vrstvy imunitního systému. Není důvod, aby se očkovaný taky nestal přenašečem. Po nějaké době se tento názor potvrdil. Lidé, kteří věřili, že svým očkováním ochrání druhé, byli znovu podvedeni.

Nepravda o tečce za covidem

Toto heslo bylo součástí reklamní strategie prodat vakcínu co nejvíc a opíralo se o myšlenku kolektivní imunity a nemožnosti přenášet vir očkovancem. V té době lidé věřili, že druhou dávkou to končí v souladu s tím heslem. Ukazuje se, že ne. Virus pochopitelně mutuje. To ti propagátoři tečky předtím nevěděli?

Možnost zásadnějších mutací viru v těle očkovanců

Také jsem se setkal s argumentem, že neočkovaní jsou nebezpeční, protože v jejich tělech ten virus bude mutovat. Napadlo mě, jak na to přišli, copak to není tak, že ten virus se v tělech očkovaných vyskytuje také? A nebude právě tam provádět ještě šílenější mutace právě proto, že imunitní systém je připraven uměle k nějaké reakci, která není komplexní a tudíž je nepřirozená?

Podhlášenost vedlejších účinků

Každý může hlásit reakci organizmu, která vypadá jako vedlejší účinek po podání nějakého léku. U nás je k tomu SÚKL, v USA třeba VAERS. Obecně se ví, že v této oblasti je velká podhlášenost. Znám osobně případ, kdy paní po podání covid vakcíy dostala velmi vážné problémy oběhového systému a lékaři ji nedokáží pomoci. Říkali jsme jí, ať to nahlásí na SÚKL. Prý se nejprve poradí se svou obvodní doktorkou. Ta to odmítla s tím, že souvislost není prokázána. Doktorka asi bohužel neví, že není její povinností hledat souvislost, pouze to nahlásit. Souvislosti se pak ukáží až porovnáním velkých čísel nahlášených případů. Ale bohužel na doktora se lidé často dívají jako na poloboha, i když (třeba v tomto případě) evidentně nemá pravdu. A tady vidíme důvod pro podhlášenost případů na SÚKL, VAERS atd. Přesto data zveřejněná těmito institucemi jsou velmi varující. V případě vakcín je ve VAERS hlášeno poslední rok výrazně více úmrtí po podání vakcín než za posledních třicet let dohromady, kdy VAERS tyto informace sbírá.

Data zkresleně prezentovaná

Se zveřejněnými daty se často všelijak kouzlí ve prospěch jedné pravdy. V titulcích novin vidíme často formulace "počet testovaných výrazně/dramaticky vzrostl" než třeba přesnější údaj, že tento počet vzrostl "jen" o třináct případů. Jistě znáte také současný trik s údaji o pozitivně testovaných neočkovaných, kterých se udává více než ze skupiny očkovaných. Ale zamlčí se, že povinnost testovat se mají ze všelikerých důvodů zejména ti neočkovaní, takže při testování náhodného vzorku obyvatelstva bychom dostali třeba opačný výsledek.

Počty hospitalizovaných očkovaných

Pokud už jsou zveřejňovány počty hospitalizovaných, pak by měly být uváděni jedině ti, u kterých je jejich hospitalizace způsobena přímo tím virem (lékaři to tak aspoň označí) a dále u tohoto počtu by bylo třeba uvést procento takto hospitalizovaných očkovaných, kteří měli být chráněni vakcínou (typicky po druhé dávce) a zanést tento údaj do kontextu procenta takto chráněných vakcínou u celé populace v dané chvíli. Pak bychom mohli všichni zjistit, zda ty vakcíny jsou k něčemu nebo skoro k ničemu. Tento údaj je určitě znám, ale nezveřejňuje se. Zkusme se zamyslet nad tím, proč.

Princip mRNA vakcín

Tato novinka je velice výhodná pro výrobce vakcín. Místo, aby se látka, na kterou má zareagovat imunitní systém, kultivovala v laboratořích, je kultivována přímo v buňkách očkovance. Je to levné, dříve nevyzkoušené. Data vzorku se dají poslat pomocí internetu a během chvíle mohou vyrábět vakcínu na míru laboratoře na celém světě. Je zřejmé, že mRNA vakcíny vycházejí z předpokladu, že se imunitní systém obrátí proti produktu vlastních buněk. Není tedy vyloučeno, že to způsobí pozdější autoimunitní problémy. Vývojáři vakcín nemohou do všech důsledků vědět, jak individuální lidské imunitní systémy fungují.

Žádná odpovědnost výrobců vakcín

Ze smluv výrobců vakcín s jednotlivými státy (nebo s Bruselem) plyne, že výrobci nepřebírají žádnou odpovědnost za problémy s použitím jejich výrobků. Tu odpovědnost mají jednotlivé státy, tj. zaplatíme to nakonec my, daňoví poplatníci. To je něco nevídaného. Máme jistotu, že to celé neskončí masovým problémem? Ne. Ti, co to vyrábějí a vyvíjejí se zřekli veškeré odpovědnosti.

V závěru tohoto celkově pesimistického textu připojím aspoň něco optimistického. Byl jsem nyní na několik dní na venkově a lidé se tam chovají normálně, jakoby žádný covid nebyl. Toto slovo ani žádné jiné typické klíčové slovo tohoto článku ani jednou nepadlo. Lidé to neřeší a dusítka vesměs nepoužívají.

4. 12. 2021

Zamýšlel jsem se nad tím, kdo může za to, že je tolik lidí v nemocnicích. Je to hlavně strach, ne ten virus samotný. A samozřejmě za to mohou ti, co ten strach programově šíří. Hlavně tedy novináři, kteří denodeně šmejdí s kamerami v nemocnicích, a také politici, kteří vymýšlejí reklamní kampaně šířící strach. A dělají to za peníze z našich daní. Nemám televizi, takže na zprávy se nedívám. Náhodou jsem ale viděl nedávno titulky jedněch zpráv a téma "ten virus" tam obsadilo více než dvě třetiny vysílacího času. Když lidé na takovou mediální masírku denodeně koukají, jsou pak samozřejmě natolik zblblí, že jsou nakonec sami ochotní ten strach šířit dále. A ten strach nakonec zabíjí. Je to genocida.

Mediální masírka šíří strach (jak jsem uvedl výše), lež (očkovaní jsou bezinfekční, očkování udělá tečku za tím virem, lze dosáhnout kolektivní imunity, oponenti šíří dezinfomace, jen my máme argumenty podložené jedinou správnou vědeckou pravdou, atd.) a nenávist (za nemoc očkovaných mohou neočkovaní). Přitom za to mohou především a jednoznačně ti šiřitelé strachu. Ti mají na rukou krev těch mrtvých (když tedy se snížím k jejich způsobu vyjadřování).

Pustil jsem si onehdy video velmi staré pohádky "Hrátky s čertem". Jeden čert v pekle tam Martinovi Kabátovi ukáže JIP, aby ho postrašil a přinutil k vydání úpisů. A hlavní hrdina doslova odpovídá takto Ne, to ne. V tomhle je celej ten váš kumšt, zpitomět lidi. Udělat z nich ustrašený zbabělý zvířata. Ničit je tak dlouho, až ztratí rozum a všechny smysly. Vy si myslíte, že taky já hned změknu a zpitomím? Zničím a zradím ty dvě nevinný holky? Vy si myslíte, že můžete poctivýho chlapa jen tak ztumpachovět? A že vám bude poslušně žrát z ruky? Takovou hanbu sám sobě neudělám. Koukejte (trhá úpisy). Tak, a je po všem. Lidi jsem zachránil, vaši moc zlomil. A jestli chcete, budeme se prát...

Ne náhodou předkové přidělili v pohádce roli čerta tomu, kdo chce šířit strach. Dnes tady máme bohužel miliony čertů a nákaza strachu se nekontrolovaně šíří. Lidi, prosím, vzpamatujte se. Zatočte s těmi čerty pokud možno stejně jako Martin Kabát. Jinak se ze současného marasmu nevyhrabeme.